Zakázaná láska 4. závěrečný díl.

Ráno když jsem otevřela oči.Byla jsem v pokoji sama,Miro už tam nebyl.Nevím kdy odešel.Přetočila jsem se na záda a dívala se do stropu.Cítila jsem se zvláštně.Šťastně a provinile zároveň.

Ozvalo se tiché zaklepání.

"Ano" špitla jsem a ve dveřích se objevil Miro,měl na sobě bílý oblek,blonďaté vlasy mu vlály kolem obličeje a když vstoupil nejistě se na mě díval.

"Možem?" zeptal se a jeho oči uhýbaly před mými.

"Jo...pojď dál" pozvala jse ho tiše. Bylo mi najednou tak nějak ouzko,prožila jsem sice nádhernou noc s mužským,kterého jsem milovala a kterému patřilo moje srdce,ale bylo mi jasné,že tím to také končí.vlastně jsem ani nevěděla co bych ted měla nebo chtěla očekávat.

"Magdi" hlesl Miro a zkousl si spodní ret.

Věděla jsem co chce říct....cítila jsem to a viděla jsem jak těžko hledá slova.Dívala jsem se jak stojí u mé postele a pod dekou si zarývala nehty do stehna.

"Vieš ja..." začal znova nejistě.

"Neříkej nic,prosím" dívala jsem se na něj a přála si aby tahle situace už pominula.

"Nie,já..ti to potrebujem povedať" mluvil tiše a  jeho oči nervózně těkaly.Sedl si na kraj postele a  ruce si položil na svá stehna.Mlčela jsem  a ikdyž jsem asi věděla co teď uslyším čekala jsem na jeho slova.Miro se nadechl a až teď se na mě zadíval těma svýma nádhernýma očima.

"Mám ťa velmi rád,v mojom srdci máš obrouvské miesto a vždy ho mať budeš,možno keby...skoršie..vieš,ja teraz nemožem Kačke ubližiť...."

Koktal Miro a já už nechtěla nic slyšet.

"Už nic neříkej"zašeptala jsem a položila mu dva prsty na ústa.

Miro zavřel oči položil svou dlaň na ty dva prsty a políbil mi je.

"Běž, já přijdu"zašeptala jsem a svou ruku osvobodila z jeho sevření.Miro se pomalu zvedl a bezeslova odešel z pokoje.Ještě chvíli jsem ležela a snažila se zahnat bolavé myšlenky.Když jsem,ale z vedlejší místnosti uslyšela hlasy,jak se pomalu zase hosté začly scházet,vylezla jsem z postele a začla se připravovat na roli svědka.

Oblíkla a učesala jsem se a vešla do místnosti plné lidí.Miro ke mě okamžitě přiskočil a v jeho tváři se zračila úleva.

"Ďakujem" zašeptal a já jen pokývala hlavou.

Svatba se konala na pláži.pod květinovým obloukem.Kdyby se neženil muž mého srdce,který se se mnou v nocí něžně miloval,s mojí nejlepší kamarádkou,řekla bych ...nádhera...

Když jsem z jeho i Katčiných úst uslyšela "ano" zatočil se se mnou svět a jen my tři v tom jednom slůvku slyšely odraz toho co se za poslední hodiny odehrálo.

Když se pak každý z hostů už bavil po svém a Kačka s Mirem se každému věnovali co mohli.Oddělila jsem se od ostatních a sedla si na velkou houpačku co stála opodál a dívala se na moře.Miro byl a už navždy bude muž s velkým M a Kačka moje  kamarádka,kterou jsem přezevšechno měla a mám moc ráda.Bylo mi jasné,že pokud tyhle dva človíčky,pro mě tak drahé,nechci ztratit,musím to být já kdo se zapře a tu šílenou lásku co cítím k Mirovi,musím jednou pro vždy zašlapat do země a už nikdy jí nepustit na světlo světa.........................

KONEC