Na tenkém ledě 4. část

Když se Miro probudil bylo už skoro poledne,měl sucho v ústech a třeštila mu hlava.

"Do boha" promnul si dlaněmi silně obličej a otočil hlavu k oknu.Venku svítilo sluníčko a vypadalo to na nádherný den.

Miro,ale vnímal spíš tu příšernou bolest a houpající se žaludek,

....Možno by som mal niečo zjesť... pomyslel si a přemýšlel kdy vlastně jedl naposledy.

"Do riti..."zabručel a nakopnul prázdnou plechovku od piva na kterou šlápl bosou nohou.

Těžce se zvedl na nohy,ale měl je tak slabé a hlava se mu točila že spadl zase zpátky na postel a svalil se rovnou na záda.Miro rozhodil rukama,ale jednu dlaň si rychle položil na ústa.Tak se mu zvedl žaludek,že musel rychle polykat aby se nepozvracel,na záchod by v té chvíli určitě nedoběhl.

"Nie..." zaskřehotal nešťastně.

Když se mu žaludek trochu uklidnil a s rukou stále na ústech se přetočil na břicho.Jeho dlouhé blonďaté vlasy mu spadaly kolem bledého a bolestí zkrouceného obličeje a Miro nebyl schopný se ani pohnout.Vyrušilo ho až vyzvánění jeho mobilu.

"Aáááááááááá" zavyl vztekle a nahmatal polštář,kterým su přikryl hlavu.Zvonění bylo,ale vytrvalé a bolestivě mu rvalo uši  i přes polštář.

Neochotně vzal telefon a aniž by se podíval kdo mu volá zmáčkl příchozí hovor.

"Hmmmmmmmmmmmmmmmmm" zabučel nevrle a tiskl přitom zavřená víčka.

"No kde si prosím tě" probral ho ostrý hlas jeho manažerky.

"Asi som mal niekde byť,však" zabručel a rychle přemýšlel kde.

"Hoď sebou" odsekla mu manažerka zavěsila,z jejího tónu,ale bylo jasné že si rozhodně srandu nedělá.

Mirovi to bylo jasný a snažil se,vzpomenout si kde to teď vlastně měl být.

....rozhovor..jo..rozhovor...to bude ono...kde preboha....přemýšlel rychle Miro a prudce se postavil na nohy,které byly,ale pořád dost slabé na to aby ho udržely.

Znovu těžce dosedl zpět na postel,točil se sním celý svět a jeho oči ukotvily na krabičce kterou si v noci k posteli přinesl.

"Nemožem tam takto ísť" zašeptal nešťasně a natáhl po krabičce ruku.

"Nie...nie,nie,nieeeeee" slyšel Miro svů hlas jako ve snách když krabičku otevřel a díval se na její prázdné dno.

"To nieje možné,musím eště mať" začal krabičkou nekontrolovatelně třást,jakoby si snad myslel že  se mu podaří z prázdného dna  přece jen něco vydolovat.

Trvalo to jen chviličku a krabička letěla vzduchem.Miro cítil jak mu na čele zase naskakují kapičky potu a jeho dech byl těžký a zrychlený.

Převalil se na břicho a protože svým nohám ani za mák nevěřil po čtyřech přelezl velké letišrě a jeho ruka netrpělivě zalovila v šuplíčku nočního stolečku na druhé straně.

"Kde si sakra"  bručel Miro,vztekle šuplík vytáhl a celý jeho obsah vysypal na koberec.

"Jo..." oddychl si  třesoucí rukou zvedl další malou krabičku.

 

 

"No to je dost.kde siiii" valila na něj oči manažerka a rychle se k němu rozběhla.

"Přepáč,trocha som zaspal" usmál se Miro a chytil jí kolem ramen.

"Štveš mě,zaspáváš furt" sjela ho Jarka přísným pohledem a táhla ho  k rozhovoru kde už na něho všichni nějakou dobu  netrpělivě čekali.

Rozhovor proběhl naprosto v pohodě a Miro opět rozdával úsměvy a dobrou náladu na všechny strany.

Už se cítil naprosto skvěle,jen se mu občas zamotala trochu hlava a zabolel žaludek.Přičítal to,ale tomu že málo jí a znova si sliboval,že to napraví.

 

Nikol šla ze školy rovnou domů,slíbila své matce že vyluxuje a umyje nádobí.Její první cesta ale vedla k jejímu notebooku a zvědavě najela na příchozí zprávy.

"Hm.." zesmutněla když žádnou neobjevila a jeho víko pomalu přivřela.Sedla si na židli a sklopila hlavu...říkal  přece,že napíše,tak proč to ještě neudělal....přemýšlela a vybavila si ty chvíle před rokem kdy si dokázali celé hodiny psát o všem možném až do pozdních nočních hodin.

"Asi už nechce" uzavřela Nikol sama pro sebe a víko doklapla.

Myšlenky na Mira jí,ale neopouštěly,myslela na něj od včerejšího koncertu skoro nepřetržitě,nemohla se zbait dojmu,že je jiný,že se s ním něco děje a že to není nic zanedbatelného.

..ale proč,vždyť byl milý,usmíval se,koncert byl báječný,jeho hlas zněl nádherně,jen...jen ty oči ..byly jiné...není nemocný?..proto je tak hubený.....projelo Nikol hlavou a zadívala se do prázdna na tekoucí vodu pod kterou myla nádobí.

 

 

Mirovi se domů vůbec nechtělo,cítil se pořád skvěle a měl pocit,že celý svět září a lidi kolem něho jsou  všichni k zulíbání.Domů do prázdného bytu se mu vůbec nechtělo.

"Jasné,zájdem ku Karlovi" zabubla si  potichu a stočil volant na opačnou stranu ulice než bydlel on.

...u neho sa vždy niečo deje,rovnako potřebujem dokúpiť...nechám toho až od prvého... uvažoval Miro a spokojeně se usmíval.

 

"Nazdááár voléééé" zahalekal Karel když otevřel dveře a Mirovi bylo jasné že dneska to nuda rozhodně nebude,U Karla bylo jako vždy živo.

"Počkaj kokos.máš niečo?" zeptal se Miro tišeji ještě něž Karel zase zmizel ve vedlejší místnosti mezi partou bavících se lidí.

"Kolik?" zeptal se Karel  přešel do dalšího pokoje.Miro udělal pár kroků za ním a zadíval se jak Karel vyndavá ze skřínky  ten "zázrak" co ho vždycky postaví na nohy.

"Iba jednu.od prvého s tým končím" řekl Miro a jeho oči si lačně prohlížely malou krabičku.

"No jasně vole,to ti žeru" vycenil Karel zuby a podal krabičku Mirovi,který mezi prsty netrpělivě šuštil bankovkou.

 

"Čaaaau" přitiskly se na Mira hned ve dveřích dvě spoře oděné dívky a Miro je sjel očima.

"Čau bejbee." usmál se Miro a vzal si od jedné z nich skleničku s alkoholem.Věděl.že s tím co polyká by to míchat něměl,ale teď se prostě chtěl bavit,uvolnit se a na nic nemyslet.Každý se tu bavil po svém,nikdo si s ničím nedělal násilí a nikdo nikoho nesledoval.Každý si prostě dělal co se mu chtělo a na co měl v této chvíli chuť.

Děvčata už byla pěkně rozjetá a Miro nechtěl zůstat pozadu.kopl do sebe obsah skleničky a jeho ruce jednu z dívek pevně objaly a přitiskly na zed.Když pak svá usta oddělil od jejích a pomalu jimi sjel až k jejímu rozkroku,všiml si že druhá dívka nemíní zůstat nijak pozadu,chlípně se usmál a měl pocit,že se v něm probouzí nenasytné zvíře.............

 

 

Pokračování příště...............