Na tenkém ledě 3.část

"Ahoj" usmála se Nikol trchu nesmělě když končně mohla Mirovi pohlédnout z blízka do očí.

"Ahoooj..." usmál se a jeho rty se roztáhly do širokého úsměvu.

"Ako a máš Nikolka?" zeptal se a prohlížel si její jemnou tvář lemovanou dlouhými vlasy,

"Celkem to jde a ty?" zeptala se  a dál sledovala jeho oči,ketré sice byly pořád tak moc hezké a milé,ale neskutečně vyhaslé.Nikol marně hledlala tu dřívější jiskru,šarm a teplo,které z jeho očí dřív sálalo široko daleko.

"Aj ja.." usmál se znova Miro dál se na Nikol díval.

"Budeme sa fotit?" zeptal se natáhl k Nikol ruku aby si ji maličko k sobě přitáhl.

"Ne.." zakroutila hlavou,ale jeho ruku přijala,měl ji studenou až to zamrazilo.

"Přišla...chtěla jsem tě jen pozdravit" mluvila Nikol tiše a dál sledovala jeho oči.

...Je pekná....projelo Mirovi hlavou a vybavil si jejich noční písmenkování kdy se tehdy oba tak nasmáli,neměli potíž bavit se o čemkoli,vždy si kápli takzvaně do noty a Miro se na to jejich psaní vždycky neskutečně těšil.

....Bože teraz je všetko preč...povzdychl si vduchu a jeho oči zesmutněli.

"Jééé ta tam bude tejden,heeej my jsme tu taky" ozvala se dívka  z hloučku,který ještě na setkání s Mirem čekal.

" Tak se měj" špitla  Nikol  když zaslechla nespokojené hlasy za sebou a darovala Mirovi ještě jeden úsměv.

"Napíšem ti....možem?" pokusil se Miro ještě něco říct,ale holky už se na něj lepily a tak jen smutně sledoval Nikolčiny záda a to jak odchází ven z klubu.

 

Nikol nevěděla co si myslet,celou cestu domů moc nemluvila a Pavla se ani nesnažila s ní nějaký hovor navazovat.Poznala,že její kámoška je ponořená do svých vlastních myšlenek.Když Pavla vystoupila z tramvaje položila si Nikol hlavu na okénko a zavřela oči.Měla před sebou ještě kus cesty a tak se znova ponořila do svých myšlenek.

Nikol se vplížila do bytu potichoučku a tak aby nikoho nevzbudila se osprchovala a zavřela se ve svém pokoji.Bylo už dost pozdě a ráno vstávala do školy,ale neodolala a přitáhla si na peřinu svůj "noťas".

Chvíli jen tak brouzdala a prohlížela si staré Mirovo fotky a videa,hledala alespoň jednu,o které by mohla říct...ano Miro  teď vypadá stejně.....

Možná také čekala,že blikne zpráva...tak jako kdysi... a bude od něho.

Chat,ale mlčel a Nikol se při pohledu na hodiny zděsila.Bylo už tak poždě,to zas bude ve škole vypadat.Zaklapla noťas a přitáhla si peřinu až pod bradu.Jetě nějakou chvíli jí trvalo než usnula,myšlenky se jí v hlavě rojily jako o závod,ale nakonec se jí oči přece jen začly klížit.

 

Miro za sebou zavřel dveře svého bytu a boty odkopl kamsi do rohu malé předsíně.Bylo už skoro ráno,ale jemu se moc spát nechtělo,pár piv,které po koncertě vypil mu skvěle sedlo. A on se cítil báječně uvolněný.

"Hm možno by to ešte niečo chcelo..." usmál se a nahý si stoupl  před velké zrdcadlo.

Sjel své tělo pohledem,ale vůbec neměl pocit,že by byl nějak hubený jak se mu teď všichni snaží namluvit.

"Veď je to pohodka"  zahuhlal a  vlezl si pod chladnou sprchu.

Byl v celém bytě sám a tak si nedělal žádné násilí a tak jak ze sprchy vylezl  došel do kuchyně a otevřel lednici,ze které vytáhl další pivo a s mlasknutím plechovku otevřel.Nohou pak lednici zase zavřel a po cestě do ložnice sáhl do kapsy své bundy pro mobil aby si ho vzal sebou k posteli.

Jeho ruka,ale zajela do nesprávné kapsy a když nahmatal  malou krabičku,jen přivřel oči a skousl si ret.Tělem mu projel pocit vzrušení,touhy a Miro pomalu ruku z kapsy vytáhl.Krabičku,ale svíral dál a  upíral na ní svůj pohled.

"Nie" řekl si polohlasem a krabičku vrátil zpátky do bundy a vyndal mobil  z kapsy druhé.Spolu s plechovkou piva si pak  sedl do postele a stejně tak jako Nikol několik hodin před ním a na druhém konci města si přitáhl svůj notebook na peřinu.

Připojil se na  facebook a netrpělivě sjel všechny přijaté zpráva,sám nevěděl možná čekal i jednu konktrétní,ale nebyla tam. 

"Napíšem jej" zahuhlal si pro sebe a vyhledal Nikolčino jméno mezi horou přátek,které tam měl.

Usmál se když zjistil,že jejich starou koverzaci ještě nevymazal a začetl se do zpráv,které si kdysi s touhle super holkou vyyměňovali.Najednou jakoby ho dobrá nálada a uvolnění opouštělo a Miro cítil spíš smutek.Tolik se toho za poslední rok změnilo,tolik věcí,které by nejraději vyrušil,zničil,zapoměl,vymazal.

Pročítal ty zprávy plné pohody smíchu a krásně se rozvíjejícího přátelství,které on utnul a zahodil.Půjde ještě vůbec navázat tam kde  skončilo.Ten jeden jediný  hloupý rok,o kterém si myslel,že mu změní život.Ano ...změnil,ale úplně jinak něž si Miro představoval.Pomalu svuj notebook odložil na stolek a jako ve snách vykročil ke své bundě co visela v předsíni a zalovil v kapse s malou krabičkou..............

 

 

 

Pokračování příště.........