Na tenkém ledě 12.část

"Páčilo sa?" zeptal se Miro hned po koncertě Nikol a upnul na ní své oči.

"Jo moc" usmála se a její oči se střetly s těmi jeho.

"Počkáš ma však" spíš oznámil než by se jí ptal a jinou než kladnou odpověď ani neočekával.

Nikol se jen usmála a Miro sjel svou dlaní po jejím předloktí.Usmíval se a ikdyž tyhle  nové prášky co od Karla má byly mnohem účinější,únavu už pociťovat začínal.Potřeboval se dostat do šatny....a sám.Viděl jak ho Janka sleduje a bylo mu to nepříjemné,vadilo mu že to ví a že mu do toho mluví.Je to přece jeho věc..jeho život..jeho blbost.. říkal si a snažil se Jance uhnout pohledem.

"Nikolka,já sa hneď vrátím,hej.." podíval se na Nikol a rychle odběhl z dosahu Jančiných pichlavých očí.

Zavřel se v šatně,sáhl si do bundy a sevřel v ruce maličký sáček s pilulkami..

"Kým príde ta hroza"...zašeptal a jednu pilulku zapil.

Měl takový strach ze svých absťáků.že se rozhodl že mu raději předejde a vezme si další dřív než to zase udeří.

 

"Tak sa maj,čau" rychle se loučil s Jankou a vzal Nikol za ruku.

"Čau" odpověděla mu Janka přílkře a propíchla ho pohledem.Miro si s tím,ale rohodně nemínil lámat hlavu a odváděl si Nikol ke svému autu.

"Dáme večeru?" zeptal se a v zápětí si uvědomil,že to teda asi není zrovna dobrý nápad.Bylo mu teď sice báječně,ale co když jeho žaludek zase zaprotestuje,už tak dlouho mu nedal nic pořádného...

"Nee..děkuju..já takhle večer nejím.." usmála se Nikol a nasedla do Mirova auta.

"No ja vlastne,tiež nie" odpověděl Miro a znatelně se mu ulevilo.

"Tak..ťa pozývam naaaa...na...to je fuk proste ťa pozývam..." zasmál se a šlápl na plyn.

Nikol se cítila trochu nervózní,vlastně si vždycky jen psali a těch pár vět co spolu občas prohodili po koncertě nemohlo teď její klepající se dušičku uklidnit.

Ano..Miro se jí líbil,troufla by si říct,že moc a záleželo jí na něm a ikdyž si ve svém psaní moc rozuměli věděla,že každý žije  v jiném světě a nikdy o Mirovi nepřemýšlela jinak než jako o člověku s kterým si prostě rozumí a teď ted tu najednou vedle něj sedí a jeho blízkost jí znervózňuje.

"Sme tu..." vyrušil jí Mirův hlas a Nikol se trochu rozhlédla.Něměla tušení kam jí odvezl,celou dobu byla tak zabraná do svých pocitů,že cestu vůbec nevnímala.

Miro vystoupil a otevřel jí dveře.

...Ešte som nezabudol čo sa patrí...říkal si v duchu a cítil se naprosto báječně.Pilulka,kterou si vzal ještě dřív než úplně vyprchal účinek té předešlé jeho pocity ještě znásobovala a Miro se cítil naprosto šťastný.

Nikol se mu líbila,byla hezká,drobná,měla větší prsa,které vykukovaly z menšího výstřihu a Miro na ně zabloudil pohledem.

Podvědomě,ale nějak tušil,že ona není z těch co by se ním okamžitě vrhly do postele.

 

V malé vinárně bylo útulno a Nikol sledovala Mira.který seděl naproti ní upíjel ze své vody  a jeho pusa byla k nezastavení,mluvil,mluvil a mluvil a pořád se smál.Jeho smích se rozléhal po poloprázdné vinárně a Nikol si ho se zalíbením prohlížela.Byla tak ráda,že už není skleslý a vyhaslý jako když ho viděla před pár dny po tak dlouhé době.Teď...teď jeho oči žářily štěstím a pohodou a Nikol se spokojeně usmívala a poslouchala Mirův hlas,,který jí jen málokdy pustil ke slovu,ale nevadilo jí to.cítila se moc dobře a to že se jí Miro občas přes stůl dotkl buď na ruce nebo na tváři jí vůbec nevadilo.

Bylo hodně k ránu když Mirovo auto zastavilo před domem kde Nikol bydlela,teď už byl Miro trochu skleslejší.Nikol to přičítala únavě,ale jen on věděl,že jeho zázrak přestává působit  a litoval že si ještě před odchodem z vinárny nezašel na záchod.Byl by ted v pohodě a nemusel by se snažit ovládnout ten začínající třes,který se pomalu,ale jistě rozlézal v jeho žilách.

Přesto měl,ale neodolatelnou chuť jí políbit a maličko si popsedl,jeho koleno se teď dotýkalo její nohy a Nikol seděla se sklopenou hlavou,nebyla si jistá jestli chce teď zvednot hlavu a mít Mirova ústa tak blízko svých.

"Je ti niečo..?" zašeptal Miro a položil svou dlaň na její tvář.Všiml si při tom jak se mu ruka začíná třást a lekl se aby si toho Nikol nevšímla.

"Ne" špitla Nikol a byla  natolik zaměstananá svojí vlastní nervozitou,že si Mirovo třesu ani rychle mrkajících víček ani nevšimla.

Miro věděl,že nebude dlouho trvat a začne mu být špatně,přesto ještě  dlaní položenou na Nikolčině tváři zvedl její hlavu a bez varování se svými rty přisál na její.

"Bež..bež domov...prosím"  zašeptal jí Miro po chviličce do úst a odtáhl se od ní.Tak rád by jí dál líbal,ale věděl,že to nebude dlouho trvat a jeho tělo se zkroutí a začně třást....................

 

 

 

 

Pokračování příště.....