Na tenkém ledě 11.část

Miro ležel na sedačce a přihlouple se usmíval.Pilulka,kterou mu dal Karel,udělala své a přestože ještě včera málem vypustil duši,teď se mu celý svět zdál naprosto fantastický a nepřekonatelně krásný.

...Nikolka... problesklo mu hlavou došel si do ložnice pro svůj notebook.

...Ako sa máš? Si tu?... napsal a s očima upnutýma na obrazovku čekal na odpověď.

...Ahoj,jsem tu :D... netrvalo dlouho a Mirovi blikla odpověď.

 

Večer ubíhal mílovými kroky a jejich konverzace plynula naprosto spontánně a najednou se oboum zdálo jakoby ani ten rok co jejich písmenkování dělil vůbec nebyl.Bylo stále o čem psát,o čem si povídat a oba cítili jak moc jim jejch nezávazné a občas lehce eroticky protkané flirtování,stále jen na bázi humoru,celou dobu chybělo.

Když  odbyla půl druhá a Nikol se pomalu loučila aby ráno vůbec vstala do školy.Miro zesmutněl,nerad se teď loučil nejraději by si takhle psal až do rána,ale i on už se cítil unavený a působení jeho "zázraku" už také míjelo své účinky.

...Nikolka zajtra mám vystúpenie,súkromé,no prišla by si?" zeptal se nakonec a napjatě čekal na odpověď.

 

 

Ráno se Miro vzbudil opět s ukrutnou bolestí hlavy a naprosto vyprahlými ústy,jeho žaludek se pohupoval sem a tam jako by s ním kdosi nekontrolovatelně pohazoval.Ta tam byla včerejší pohoda,dobrá nálada a tělo plné energie.

"Úůůůů..." zakvílel Miro jednu dlaň si položil na čelo a druhou na žaludek.

"Ćo zas toto..." bručel a přivřel  oči do kterých mu přes okno svítilo sluníčko.

"Nieeee..." bolavě se přetočil zády k oknu a svět kolem něj byl zas černý a každícký malý vjem Mira neskutečně obtěžoval.

"Zavri zobáááák" zakvílel znova přehodil si polštář přes hlavu.Ptačí zpěv,který se ozýval za okny mu doslova rval uši a Miro polštář ještě víc přitlačil.

Chvíli tak nehnutě ležel a  odhadoval,jestli když se teď pokusí vstát budou ho jeho nohy poslouchat.Právě v těhle chvílích,kdy na tom ještě nebyl tak zle,aby měl jen jediný cíl, si dokázal uvědomit jak moc velkou pitomost dělá a jak neskutečně se svým životem hazarduje.Uvědomoval si,že už několk dní nejedl,krom toho maličkého kousku banánu a že jíst se prostě musí.

"Hm.." zabručel a polštář z hlavy sundal,pomaloučku se pokusil postavit na nohy,klepaly se mu,ale kupodivu ho nesly a Miro v kuchyni otevřel lednici.

"P f f f f f f ..." odfrkl si když  uviděl  zas jen těch pár plechovek piva.

"Kto by asi nakúpil..." zašklebil se a vytáhl jednu plechovku.

Dosedl na sedačku a přiložil jí k ústům,pach piva se,ale jeho žaludku ani trochu nelíbil a okamžitě zaprotestoval,,

"Jedlo nieje...ber čo dávam..." zabručel Miro a pořádně plechovku naklonil.

Se sevřenými víčky jí  do sebe nalil celou a prázdnou odhodil na stolek a svalil se zády na opěradlo.

"Úúúúúúúúúúúúú"  chytil se Miro za žaludek,který svůj obsah nehodlal trpět a okamžitě ho Mirovi vracel v takové síle že Miro jen tak tak stihl doběhnout na záchod.

U záchodové mísy padl na kolena  a podle toho co vyzvrátil měl pocit že těch plechovek vypil  minimálně pět.

Zkroucený a se svírajícím žaludkem se pak doplazil zpátky do obýváku a vyčerpaný svalil na sedačku.

"Do bohaaa...nieee" skučel a jeho mozek už přepínal jen na jediné...zázrak jeho malý zázrak,ten ho přece nikdy nezklamal....

 

Nikol přišla ze školy naprosto vysmátá,celý den měla úžasnou náladu.Hřálo jí,že jí Miro pozval a těšila se na jeho koncert,říkala si že možná bude pak víc času aby si popovídali.Po včerejší konverzaci zase měla pocit,že si mají co říct a mohou spolu mluvit naprosto o všem.

Nikol se upravila a tak jí Miro včera napsal ve smluvenou dobu stála před klubem a vyhlížela jeho manažerku.

"Dobrý den..." pozdravily se a Nikol se  slabě usmála.

"Tak pojďte,Miro tu ještě není  řekla Janka a uvnitř cítila obavu,Miro jí sice psal,že ta dívka přijde ať jí vezme dovnitř,ale teď už se mu hodinu nemůže dovolat.

...Sakra jestli si ten idiot zase něco vzal...přemýšlela Janka a usadila Nikol uvnitř klubu.

 

 

Hodiny letěly a Miro pořád nikde,už dávno měl zkoušet a Janka pořád dokola vytáčla jeho číslo.Nervozita z ní čišela a Nikol si toho nemohla nevšimnout.

"Stalo se něco?..zeptala se nesměle když se Janka asi už po stý podívala na hodinky.

"Ne..nestalo" usmála se Janka a raději od Nikol odvrátila hlavu.

Klub už byl lidí skoro plný když se Miro objevil celý vysmátý a rozzářený jako sluníčko.A  Janka u něho byla dvěma kroky.

"Kde siiiii....zase sis to vzal,ty magore,co???" zasyčela mu do ucha,ale Miro se na ní jen usmíval,žertovně povytáhl obočí a mrkl jedním okem.

Janka měla  v tu chvíli neskutečnou chuť mu jednu vrazti,ale Miro už jí nevěnoval vůbec žádnou pozornost.

"Nikolka...ahooooj" otočil se na Nikol a sedl si k ní na bobek.

"Som tak rád,že si tu" chytil jí obě ruce do svých a zadíval se jí do očí.

 

"Jdi už zkoušet,sakra" zavelela Janka a Miro se pořád jen usmíval.

"Veď idem" podíval se znova na Nikol a úsměv který jí věnoval  byl ten nejzářivější jaký kdy viděla.

...Není nemocný,září jako sluníčko,spletla jsem se...  říkala si Nikol a byla ráda.že dnes jeho oči září tak jako jindy.

To jen Janka věděla, co to způsobilo a Miro si vduchu pochaloval svůj nový zázrak.

 

Koncert Miro vystřihl bez jediné chybičky a publikum si naprosto získal byl vtipný a zpívalo mu to báječně,občas předvedl i zajímavé taneční kreace a Janka musela přivírat oči a tisknout zuby.Hlavou jí znělo jen jediné...

...musí ho z toho dostat......

 

 

Pokračování příště.......