Na tenkém ledě 10.část

Karel nechal Mira ležet na zemi a odešel do pokoje kde se posadil k televizi.

"Kokot takhle se vyšťavit.."zahuhlal a přepnul prgram.

"Eeeeááááá" ozval se z předsíně hlasitý vzdech a Karel otočil hlavu.

"V pohodě kámo?" zavolal aníž by se od televize zvedl.

"Chrrrrrrrr f f f f f f f " chrčel Miro a převrátil se na záda,jednou rukou si zajel do vlasů a druhou přiložil na ústa.Zvedal se mu žaludek.ale zároveň cítil jak do jeho žil proudí energie a celý svět nabírá naprosto jiné rozměry a barvy než měl před chvílí.

"Tak co vole,je ti dobře?" zeptal se Karel a znova otočil hlavu směrem do předsíně.

Miro klečel na všech čtyřech mezi dveřmi a přihlouple se usmíval,jeho tělo přávě nabíralo obrovskou sílu a pocit naprosté dokonalosti.

"Je ti dobře?" zeptal se znova Karel a pozorně se na Mira zadíval.

"Čo si mi to dal..to je dobré,chcem eště" Mirova ústa se kroutila do zvláštního úsměvu a Karel měl jasno...zabralo to.

Miro se pomalu postavil na nohy a s úsměvem se posadil vedle Karla.

"Som myslel,že zdochnem" usmál se a sáhl po sklenici s vodou,která stála na stole.

 

Janka seděla u MIra na sedačce a pořád dokola vytáčela číslo jeho mobilu,nevěděla,že jeho mobil vibruje v  zavřené koupelně na zemi kde mu včera vypadl.

"Sakra" vzdychla si a přešla k oknu.

...Kde je?..přemýšlela se strachem a říkala si jestli  mu přece jen nemohla nějak zabránit aby odešel.Určitě si to šel někam sehnat..co jen bude dál...přece ho v tom nemůže nechat,musí ho přesvědčit aby s tím přestal,vždyť takhle se zabíjí už teď je z něj troska,jí vůbec něco,?...Je tak hubenej....

Janka cítila,že jí je do pláče,sedla si zpátky na sedačku a zaklonila hlavu....

Byla tu zavřená už několik hodin a Miro pořád nikde,přehazovala svůj mobil v rukou a přemýšlela komu zavolat,někomu komu nebude muset nic vysvětlovat a někomu komu věří,ale nikdo jí nenapadal.

"Ještě počkám..." řekla si polohlasem a podívala se na hodinky.bylo už hodně odpoledne ..měla hlad a chtělo se jí na záchod,začínala být zoufalá,měla o Mira strach a zároveň měla pocit že až se objeví pár mu jich vrazí.

Když zarachotily klíče v zámku Janka se napřímila,neměla ponětí v jakém stavu Miro přijde a připravovala se na všechno.

 

Miro se stáíe s úsměvem na rtech a dobré náladě zul v předsíni a otočil klíčem u dveří obýváku.

"Idiote..." zasupěla Janka a strčila do MIra oběma rukama.

Miro jen stál a s blaženým úsměvem sledoval jak se vřítila na záchod.

"Sa pochcať mohla" rozesmál se Miro a sundal si bundu,kterou přehodil přes křeslo.

Rozvalil se pak na sedačce a cítil se náramně spokojený.

...Fíííha.čo mi ten Karol dal,to je dobré...usmíval se.

"Zase sis to vzal,co? ostře se na něj Janka obořila a naklonila se přímo nad Mirův obličej.

"Toto už nikdy nerob" odpověděl jí Miro s úsměvem aniž by se jí na její otázku snažil odpovědět.Ostatně,ani nemusel bylo to evidentní a Jance se při pohledu na něj svíralo srdce snad ještě víc než když ho tu včera našla ležet v bezvědomí.Věděla,že je to jen otázka času a najde ho takhle znova nedej bože  aby ho nikdo nenašel.

"Bože Miro..ty si takovej..." nedořekla,ale v očích se jí leskly slzy.

"Ćo jeee??? Veď je dobre..." huhlal Miro a Janka raději odvrátila hlavu aby  dál nemusela dívat na ten jeho zfetovaný úsměv.Nejraději by ho teď pořádně profackovala,ale mělo by to smysl?????

Vzala  svojí bundu a ještě jednou se na ležícího Mira podívala.

"Nezapomeň,zítra máš koncert" připoměla Mirovi zítřejší vystoupení a zabouchla za sebou dveře jeho bytu a v ruce svírala Mirovo klíče od  bytu,které mu nevrátila.

"Jasné bude kalbaaaaa..." zařechtal se Miro a z kapsy vytáhl  maličký sáček  s pilulkami a dlouze ho políbil.............................

 

 

Pokračování přítě...................................