Na tenkém ledě 1.část

Nikol zkontrolovala svůj outfit v zrcadle.Byla celkem spokojené,upnuté tričko s  menším výstřhem provokativně tvarovalo její plný dekolt a tmavé džíny krásně obepínaly její štíhlý pas,.

"No dobrý no" vzdychla a ještě jednou sjela svůj odraz v zrcadle.

"Stejně so toho nevšimne" vyplázla na sebe jazyk a ještě maličko přelákla své dlouhé vlasy.

Cestou přmýšlela jak asi bude vypadat,co bude říkat a jestli je pořád ještě tak úžasný jako před rokem,když jednoho dne oznámil,že tu na čas končí a odjel si splnit svůj veliký sen do Ameriky.

Proplakala tehdy spoustu nocí a ikdyž mu přála jen to nejlepší,neskutečně jí chyběl. Dlouhé měsíce si nedokázala pustit jedno jediné videjko na kterém se na ní smály jeho krásné oči a zářivý úsměv.

Nikd\y jí nic nesliboval,nikdy se mezi nimi nestalo nic blížího než pár slůvek po koncertě,nebo pár  naprosto běžných zpráviček po FB. Nikol nikdy v nic víc nedoufala,věděla,že kluk jako on jistě loví v jiných vodách,ale to že jí i při těch kraťoučkých chvílích,na které si vystála frontu mezi fanynkami.oslovoval ---Nikolka--- to,že si pamatuje její jméno,jí těšilo a hřálo u srdíčka.

A teď...teď se vrátil...Nikol se zasněně podívala z okna tramvaje....Končně ho uvidí...po tak dlouhé době..jaký asi bude????

Miro se převalil na posteli a zamračeně zamžoural na brunetku co vedle něj spala.

"Hm" zabručel a trochu do ní strčil dlaní.

"Vstávaj" zabručel a znova do ní strčil.

Dívka pomalu otevřela oči a zadívala se na Mirův zamračený obličej.

"Máme čas,né?" usmála se na něj a troch se k němu přitulila.

"Nechaj" zabručel Miro a uhnul před jejím polibkem.

"Bež už" znova zabručel a otočil se k ní zády.

"No ty si teda příjemnej" komentovala dívka jeho chování a vylezla z postete.

"V noci si byl jinej kádr" neodpustila si ponámku a sbírala ze země oblečení,které z ní tenhle blonďák v noci rval jak smyslů zbavený.

"No joooo" hučel dál Miro dost nevrle.

"Cinkni když budeš chtít" řekla když na kousek papírku napsala své telefonní číslo a položila ho na jeho noční stoleček.

"Hm,dvere len zabuchni" huhlal dál stejně protivně a neobtěžoval se ani otevřít oči.

Když uslyšel že se za jeho noční společnicí koneně dveře zavřeli,poslepu zašátral v malém šuplíčku a když nahmatal to co potřeboval konečně se mu na jeho unaveném obličeji vyrýsoval úsměv.

Nikol zazvonila u kamarádky a trpělivě vyčkávala až jí Pavla otevře.

"Ahoj,ty už si tady?" divila se kámoška a podívala se na hodinky.

"No,promiň vyrazila jsem trochu dřív,vadí?" odpověděla Nikol a taky mrkla na hodinky.

"Ježiš né,sorry,pojď dál,já se teprve oblíknu" usmála se Pavla a postavila vodu na kafe.

Nikolka byla její úžasná kámoška a ikdyž byla o mnoho let mladší báječně si rozuměly.Seznamila je jech společná láska k Mirovi a nebylo nic co by je rozdělilo.

Za dvě hodinky už stály obě před klubem,kde se po dlouhé době měl konat Mirův koncert. Přijelo hodně skalních fanynek i z dalekých měst aby Mira stejně tak jako Nikol s Pavlou po  tolika měsících přivítalo doma a daly mu na jevo,že na něho nezapoměly a moc se na něho těšily.

Miro ještě chvíli ležel na zádech a zasněně koukal do stropu své ložnice.

.....hm tak dnes,no..po takej dobe...vraj je vypredané....to som zvedavý či eště nejaké tváre spoznám...přemýšlel a nahý vylezl z pod peřiny.Trochu se mu klepaly nohy,ale jinak se už cítil mnohem líp než ráno po probuzení.Jeho oči sjely na papírek s telefoním číslem a Miro ho jedním stisknutím prstů zmuchlal v malou kuličku a hodil kamsi do kouta ložnoce.

"Mal by som s tým prestať....zajtra" zahuhlal a došel do koupelny kde na sebe pustil proud vlažné vody a dlaně mu zajely do jeho dlouhých vlnitých vlasů.

Nikol s Pavlou si vydobily celkem slušné místo a usadily se na dvě židličky poblíž malého pódia.Bylo opravdu plno a netrpělvé ovzduší tu znatelně vládlo.Každý kdo tu byl,se na Mira těšil a byl na něj po takové době hodně zvědavý.Nikol nervózně poposedávala a její kámoška na tom nebyla o moc líp.

"Bože..." chytla se Pavla  dlaní za pusu a očkem sledovala i Nikolčin zděšený výraz.Když se na pódiu objevil Miro  s kytarou v ruce,polonahý,ověnčený různými řetízky a na kost vyhublý.Měl snad o 20 kilo méně.A jeho jindy tak krásné oči co zvědavě sjížděli všechny přítomé...kde je ta  krásná jiskra co v nich vždycky bývala?

"Ahoooj" zakřičel Miro a publikum mu nadšěně odpovídalo .

...Alespoň jeho hlas,zněl jako dřív...usmála se Nikol a chytla Pavlu za ruku........

Pokračování příště.............................