A co teď 7.část

"Sakra poviete mi už konečne čo sa to tu deje" zeptal se sice tiše,ale důrazně Miro.

Hanka se na něho podívala a těžce vzdychla.

"Tetooo" přiběhl Matyášek do předsíně a objal jí nohy.Ona mu položila ruce na ramínka a podívala se znova na Mira.

"Teď ne.....,Miro potřebuju abyste si ho tu ještě nechal,možná přes noc"

"Čožeee..cez noc" vyděsil se Miro. "To nejdě,ja neviem,,to nie..." koktal překotně a cítil jak ho  pohlcuje panika.

Něco jiného je mít tady toho kluka pár hodin přes den,ale aby tu spal,ježiš to né ,to nezvládne..šílel a myšlenky mu lítaly sem tam.

"To zvládnete" řekla Hanka a sehla se k malému Matyáškovi.
"Broučku budeš ještě chvíli u tatínka,budeš s ním spinkat a já přidu zítra,jooo..budeš hodnej?" Mluvila tiše a pomaloučku aby to Matyášek pochopil.

Matyáškovi se zaleskly očíčka  a začal natahovat k pláči.

"Ci tetou.." zakňoural

"Nechce tu byť,vidíte" chytil se Miro příležitosti. Hanka se.ale dál věnovala malému.

"Neboj se miláčku,tatínek je přece hodnej" podívala se zkoumavě na Mira.

"Istě" vyhrkl Miro a cítil jak se mu zase zrychluje tep.

"Tak co andílku,budeš tady s tatínkem? Teta musí něco zařídit,ale přijdu si pro tebe,slibuju ti to broučku" a dala Maryáškovi pusu na čelo pak se zvedla i s malým v náručí a podala ho Mirovi.

Miro  byl zase uplně vedle..má ho vzít do náruče...chovat...ježiši jak se to dělá.Trochu nemotorně si malého převzal a  ten se ho malýma ručičkama chytil kolem krku.K pláči měl ale pořád nataženo a tak ho Hanka znova pohladila po tvářičce.

"Já přijdu miláčku" zašeptala a raději rychle odešla aby malého ješte víc nestresovala.

"Teeeetoooo" slyšela ještě když zavírala dveře a srdce jí pukalo.

Miro stál bezradně s plačícím Matyáškem v náručí a netušil co má udělat.

"No tak nerev" skoro  zaprosil Miro,ale nebylo mu to nic platné Matyášek se zrovna teď cítil opuštěny a ikdyž si na Mira pomaloučku zvykal to že ho tam teta  ještě nechala mu nahánělo strach.

Došel s ním v náručí do obýváku a horečnatě přmýšlel jak by toho špunta uklidnil.Matyášek řval jak na lesy a chtěl prostě tetu.

"Do riti,čo s ním mám robiť?" zoufal si polohlasně Miro.a stoupl si s ním o oknu .

"Pozri padajú tam lístočky a lietajú ftáčiky,je tam vietor" začal Miro ze zoufalství prozpěvovat co mu mysl na jazyk nesla.

Malý se na něj podíval uplakanýma očíčkama a přestal plakat.

"Jaaaaj funguje tooooo" prozpěvoval dál a Matyášelk ho se zájmem sledoval.

"Ty si asi naozaj moooooj" zpíval Miro dál a zvednul Matyáška nad hlavu a zatočil se s ním,to už se malý řechtal  na plné koule a Miro si ho piřtáhl na prsa a znova se s ním otočil dokola.

"Som sakra dobrý"...zasmál se Miro.

Hance bylo mizerně,Dana  umírala a je teď na ní aby něco udělal proto aby malý neskončil v dětském domově.Ačkoli to tak ze začátku nevypadalo,zdálo se jí,že ten chlap snad alespoň trochu věří že je  kluk jeho a nenechá ho na pospas osudu..Zvedla telefon a vytočila číslo lékaře u kterého dneska už jednou byla.

"Prosím Macháček" ozvalo se

"Dobrý den pane doktore Králová.můžu s vámi mluvit prosím........."

Když byl Matyáš už uplně klidný a zase koukal na pohádky,Miro seděl a přemýšlel,hledal sám vysvětlení celé téhle zapeklité situace ale nic nechápal,nenapadalo ho jediné rozumné vysvětlení.

"Číslo" blesklo mu hlavou,vyskočil ze židle,vběhl do koupelny,víko od koše na špinavé prádlo letělo vzduchem a když Miro našel džíny co měl prevčírem na sobe zalovil v zadní kapse a vytáhl papírek co mu předala Kiki.

"Pane bože Kiki,čo tej poviem" hrábnul si do vlasů,ale momentálně bylo  číslo na tom papírku pro něj důležitější.

Vrátl se ke stolu a na mobilu vyťukal číslo,kterté tam bylo napsané.......................

Pokračování příště........