A co teď 6.část

Miro si sedl naproti do křesla a upřel na ženu svůj pohled.

"Čo má toto všetko znamenat?" zeptal se složil ruce na prsa,povytáhl vzpurně obočí a čekal na odpověd.

"Co jako byste chtěl slyšet,krom toho že Matyáš je váš a moc vás potřebuje" nezůstavala  Hana se svou vzpurností pozadu.

"Aha" usekl Miro "A to sa vie až teraz kým mu je...koľko?...takmer dva?" Miro cítil jak se v něm zase navyšuje vztek a odpor k celé téhle situaci.

"Ne to se ví už od samýho začátku,ale Danka už vás nechtěla nikdy vidět" uštěkávala žena a Miro byl čím dál tím víc naštvaný.

"Jo, takže preto sa mi naraz objavila u dverí,vy všeci..."máchl Miro rukou   "Čo čakáte,že sa poseriem?" neudržel Miro  svů výbuch na uzdě.

"Tetooo" ozval se tichý hlásek když už už Hanka otvírala pusu a měla na jazyku taky něco peprnýho.

Oba otočili hlavu na probudivšího se Matyáška,který se hrabal na nožičky aby tetu obejmul.

"Pojď broučku,pujdeme" pošeptala mu do ouška a otočila hlavu k Mirovi "Tatínek se potřebuje uklidnit" Miro vzteky tiskl rty k sobě,ale něco mu nedovolovalo aby znova vybuchl.Díval se jak  Hana obléká malému kabátek a botičky a zaručičku ho odvádí.Ve dveřích se ještě otočila a podívala na Mira.

"Tím to nekončí" řekla už poněkud tišeji a zvedla k němu oči "Ráno vám ho zase přivedu" a zabouchla za sebou  dveře.

Miro byl vzteky bez sebe a hlasitě dýchal.

"Do prdele" zařval a kopl ze strany do sedačky.Jeho zrak  se tak zastavil na medvídkovi,ktery  tam zůstal ležet.Sedl si a vzal plyšáka do obou rukou,žmoulal ho ve svých dlouhých prstech a hypnitizoval pohledem.Nakonec si vzdychl na sedačku se položil.

"Blumla" maličko se usmál a zavřel oči.

 

Teta s Matyáškem došli domu.

"Papal si?" zeptala se Hanka

"Baman" odpověděl jí maličký a ona se usmála...No jasně přece si nemohla myslet že by mu ten ignoratnt dal něco normálního....Oloupala pár brambor dala vařit kousíček kuřete aby měl malý něco teplého.

"Co si dělal s tatínkem?ů zeptala se aby si pomaloučku ve své hlavince uvědomoval,že ten chlpa je jeho otec.Stejně tak jako to poslední dobou dělávala Hanka,když už byl ortel tak drsný a zlý a ona věděla že jeho druhých narozenin se zřejmě nedožije a bude muset udělat,to co nikdy nechtěla...přiznat Mirovi syna.

"Tak co si dělal s tatínkem?" zeptala se znova teta a malý zvedl hlavičku od kreslení,položi pastelu a zamyslel se.

"Díval pochátky" odpověděl a znova sebral pastelu a na papír vykouzli jakýsi klikihák.

..No jo pomyslela si Hanka,co jinýho,pustil mu televizi,ale usmála se..byla ráda že tam malý neplakal a ten chlap se k němu snad taky choval hezky.Pomalu dodělala večeři a pak Matyáška nakrmila.Napustila mu vanu a nechala ho chvíli cachtat v teplé vodě.

Když ho pak ukládala do postýlky Matyášek se rozhledl po postýlce.

"Blumlu" podíval se na tetu

Ježiši,uvědomila si Hanka že  medvěd zůstal u Mira.Snažila se  Matyáškovi všemožně vysvětlit,že medvídek zapoměli u tatínka,ale on byl skoro od narození zvyklý s ním usínat a jeho malá hlavinka nechtěla pochopit,že s Blumlu spí  přes celé město v náručí jeho otec.Plakal,ale nakonec ho pláč tak unavil,že usnul s uslzenáma očíčkama.

 

Miro se probral až pozdě večer na sedačce a s medvídkem v ruce,Zakroutil hlavou sundal ze sebe kalhoty s trikem a odšural se do ložnice až tam si uvědomil že plyšáka si nese sebou a položil ho vedle na Kikinu půlku postele.

Ráno ho zase vzbudil zvonek,ploužil se otevřít jen tak v boxerkách,ale s Blumlou v ruce.

"Jeee Blumla"zavejskal Matyášek a chňapl po něm.

Hanka změřila Mirovo nahé tělo pohledem,musela uznat,že mužskej je to parádní.

"Né že ho budete krmit zase banánem" řekla  a vrazila mu do ruky igelitku se zbytkem kaše a masa.Dala malému pusu a jala se mít k odchodu.

"Počkajte" zabručel Miro ještě rozespale "Čo sa to tu deje?"

"To nejhorší Miro"odpověděla mu Hanka už na schodech  a odešla.

Miro zavřel dveře a došel do obýváku kde už se malý uvelebil na sedačce s Blumlu ve svých ručičkách.

"Ty malý bonzák,čo si nepovedal,že som ti dal rezeň"  zahuhlal Miro a zkoumal obsah igelitky.

 

Hanka šla dnes rovnou za lékařem,včera se ho nedočkala a tak doufala,že dne bude mít větší štěstí,zaťukala na dveře a s obavou vzala za kliku.

"Dobrý den" pozdravila tiše

"Dobrý" odpověděl doktor už jí znal,věděl že je to Danina jediná blízká osoba  a že se s  ní o jejím zdravotním stavu může bavit otevřeně.

"Posaďte se paní Králová"vybídl jí doktor a Dana se celá rozklepala,poznala z jeho hlasu že je to asi hodně zlé.

"Leukemie je v posledním stádiu,bohužel" řekl tiše doktor a Hanka cítila jak se jí oči zaplňují slzami

"Jak...jak dlouho...j..je..ještě" zeptala se přerývavě

Doktor zakroutil hlavou "Pár dní...možná týden..dva" mluvil zase tiše.

"Pane bože" vyhrkla Hana a rozplakala se.věděla,že to přijde,ale proč už teď...

"Můžu za ní?" zeptala se

"Dnes ne.v noci jsme jí museli převézt na JIP-ku,dostala silné léky,spí" odpověděl doktor.

Dana pokejvala hlavou a pomalu se zvedla k odchodu.

"Je mi to moc líto" řekl ještě doktor a Hana za sebou zavřela dveře.

 

"Pochátku" seděl maličký na sedačce a čekal až mu Miro zase zapne televizi.

"No jo to vieš" zahuhlal Miro a sehnul se pro ovladač.Sedl si vedle svého syna a naladil dětský kanál,už věděl kde ho hledat a tak mu to dneska tolik práce nedalo.

"Jo" usmál se Matyášek,když se na obrazovce objevila kreslená postavička,lehl si na bříško a ručičkama se opřel o Mirovo nohy.Miro zase polil při blízkosti jeho telíčka zvláštní pocit.Chvíli jen tak seděl a nepřítomě zíral na obrazovku kde se pořád honil nějaký kocour a myš,ale malý to ze zaujetím sledoval a občas se zvonivě zasmál.Miro se zase chvílemi cítil naprosto spokojeně a chvílemi ho sžíraly pochyby a nejistota že nevěděl proč se vlastně tohle všechno děje.Jeho pohled sjel na Matyáškův zadeček a Miro na něho jemně položil svojí ruku.Pomalu dvěma prsty zajel za okraj Matyáškových kalhotek a trošičku ho odhrnul.

Ano bylo tam,to znaménko,malé tmavé,uplně stejné jako jeho.Miro z něho nemoho spustit oči a konečkem prostředníčku pravé ruky mu přes znaménko přejel.

Matyášek sebou cuknul,začal se smát a zvednul se na kolínka a pak na nožičky.Měli teď obličeje skoro ve stejné výšce a Miro cítil jak mu hoří tváře,že se mu ten špunt dívá přímo do očí.

"Máš heský vuásty" usmál se Matyášek a pohladil Mira po vlasech,pak ho svýma maličkýma ručičkama objal kolem krku a přiložil svou tvářičku na jeho tvář.

Miro totálně zkoprněl a nedostávalo se mu kyslíku k nadechnutí.tak zváštní pocit co mu prostupoval celý tělem ho úplně vykolejil.Zvedl obě ruce a položil je Matyáškovi na záda a víc si ho k sobě přitiskl.

 

Hana si ještě chvíli poseděla v parku nemocnice a sbírala síly,aby se trochu uklidnila po tom co jí doktor řel.Uplakané oči ale nedokázala skrýt a tak když zazvonila u Mirova bytu byla a on jí otevřel okamžitě ho přešla chuť spustit na ní jak měl původně v plánu......................