A co teď 1,část

Podzim byl ve své druhé polovině a venku foukal silný studený vítr.Miro seděl u okna a na stolečku před sebou měl rozložené papíry a napsanou část textu své nové písně.Přemýšlel jak sladit slova aby vše to bylo přirozené a vycházelo přímo z jeho srdce.Když zazvonil zvonek u dveří trhl sebou,ale dál přemýšlet nad svou prací.Zvonek se rozdrnčel po druhé a Miro protočil oči.Neochotně se zvedl a s myšlenkou na neodbytné fanynky došel ke dveřím.                                   "Ahoj" špitla unaveně velmi hubená dívka s dlouhými vlasy staženýmí do culíku.                                                                                                                                      "Čau" zvedl Miro obočí a přihmouřil jedno oko,protože studený vítr právě zasvištěl velmi nepříjemně.Dívka zvedla se zasyknutím ramena a její hlava jakoby se mezi nimi ztrácela.

"Já........můžu s Tebou mluvit?"zeptala se jen velmi tiše s pohledem a pohledem vyděšeného zvířete sklopila oči k zemi.

"Poznáme sa?" zeptal se Mito trochu nervózně,neměl moc chuť se s touhle zvláštní šedivou osůbkou vybavovat.,ale něco mu nedovolovalo zavřít jí dveře před nosem.

"Asi si na mě nepamatuješ..." promluvila znovu tiše a zvedla k němu velké,tmavé,unavené a propadlé oči.

"Nie"odpověděl suše Miro a teprve teď měl možnost prohlédnout si její drobný,velmi bledy a strhaný obličej ve kterém se,ale i tak daly najít hezké rysy.

Vítr znova zasvištěl a odfoukl Mirovi jeho dlouhé blonďaté vlasy do obličeje.Miro si je pravou rukou odhrnul a dívka se ještě více schoulila ve svém krátkém kabátkua trodhu vzdychla.

"Počúvaj ak to nieje doležité....."nedokončil Miro větu

"Je" pípla sice tiše,ale i tak Miro cítil neodkladnost a zoufalství z jejího hlasu.Odstoupil maličko ze dveří a pokynul aby šla dál.Nikdy si fanynky do bytu nezve,teď měl ale pocit,že se dějě něco zvláštního.Dívka pomaloučku a opatrnými krůčky vešla do předsíně a trošičku se rozhlídla.

"Prosím odlož si" pronesl Miro celkem lhostejně a pokračoval dál do obýváku,který byl s kuchyní spojený jen barovým pultíkem.

Dívka se zula a kabátek pověsila na věšák,zůstala však stát mezi dveřmi do obýváku.

"Sadni si"vybídl jí Miro a jeho pohled utkvěl na její velmi útlé a vyhublé postavě,která v upnutém svetříku a těsných kalhotech ještě víc vynikla.

"Dáš si niečo?" zeptal se a pokoušel se vzpomenout odkud,že by tuhle holku měl znát.

"Vodu.." poprosila a svezla se unaveně na sedačku.Miro vyndal z lednice vodu a nalil jí do skleničky,kterou před ní postavil na stolek.

"Tak hovor..čo potrebuješ?" zeptal se už trochu netrpělivě,když se naproti ní posadil do křesla.Dívka se napila vody a opatrně odložila skleničku zpět na stolek.Zašmátrala ve své kabelce a podala Mirovi fotku.Vzal jí nejistě do ruky a zadíval se do svého vysmátého obličeje na fotce kde se tulil k velmi hezké atraktivní tmavovlásce s uhrančivým pohledem.Myšlenky mu hlavou střílely jako blesky....Ano vzpomíná si na ní,líbila se mu a po koncertě si tuhle kočku odvedl do šatny.....Díval se na fotku,pak svůj pohled přenesl na dívku,pak zase na fotku a zpěk k dívce co seděla naproti němu.....Pane bože to nije možné....říkal si v duchu...To nemože byť ona,čo sa to s ňou stalo....

Než ale stači cokoli říct nebo domyslet.dívka mu hubenou a třesoucí rukou podávala další fotku.Vzal jí do ruky a díval se na malého snad ani ne dvouletého blonďáčka o kterém by s jistotou prohlásil,že se dívá na sebe sám,když byl malý,jen kdyby tenhle klučina neseděl na klíně téhle dívky.

"Jmenuje se Matyáš" zašeptala dívka a sklopila oči..........

Pokračování příště....