Zakázaná láska 1.díl

Nastoupili jsme do letadla a já se s obavou rozhlédla,letěla jsem prvně v životě a byla strachy bez sebe.

"Chcela by si k oknu," zeptal se Miro a já jen zakroutila hlavou,že ne.Usmál se a udělal místo Kačce aby si k okýnku mohla sednout ona.Potom se posadil sám a na mě zbylo místo do uličky.Sedla jsem si a snažila se zakrýt svojí nervozitu.Kačka položila Mirovi ruku na stehno a on jí ruku chytil do své.pak se na mě usmál zvedl svou levou ruku a objal mě kolem ramen.

"Neboj sa moja nespadneme"vycenil na mě svoje zuby v širokém úsměvu a trochu mě k sobě přitáhl.

Snažila jsem se mu úsměv opětovat,ale strach mi dovolil vyrobit jen jakýsí škleb.Zavřela jsem oči a modlila se ať už jsme v tom pitomém Caribiku.

...Sakra..říkala jsem si...jako by se nemohli vzít na Staromáku....

Miro můj úžasnej kamarád,který tu pro mě byl vždycky když jsem ho potřebovala,pomáhal mi jak jen mohl a dokonce mě držel nad vodou když jsem se rozcházela se svým mužem,stál vždycky při mě a nikdy mě nenechal padnout. A Kačenka,tu jsem sice neznala tak dlouho jako Mira,ale i tak to byla pro mě ta nejlepší kamarádka na světě,byla sice o hodně mladší než já,ale báječně jsme si rozuměly. A pak...... jsem je spolu seznámila a netrvalo dlouho přinesli mi svatební oznámení.Až tehdy jsem si naplno uvědomila co vlastně k Mirovi cítím a jak moc mi na něm záleží,ale...byl o tolik mladší a miloval Kačenku.přeci jsem věděla že spolu začli chodit tak proč mě ted tolik bolí,že jim jdu za svědka na svatbu?.

Když jsme se ubytovali v malém domečku na pláži rozhodl Miro,že by nebylo špatné se jít chvíli vykoupat do moře.Na pláži jsme vybrali místečko kde nikdo nebyl a já se usadila na osušce položené na písku,Miro s Kačkou se rozběhli do moře,kde dováděli jako malé děti a já je sledovala.Usmívala jsem se a přála těm dvěma pro mě nejmilejším osůbkám na světě štěstí.Zároveň jsem si ale uvědomovala jak moc mě bolí u srdce když se na ně dívám.

"Heeej Magdi pojď tiež do vody" vytrhl mě z přemýšlení Mirův hlas

"Ne.."zakroutila jsem hlavou. To už se ale Miro ke mě přibližoval sehnul se chytil za ruku a táhl směrem k vodě.Neodporovala jsem a  když na mě za vydatné Kaččiny pomoci začal cákat vodu jen jsem si přikryla obličej a zajekla.

"Né,už dost"ječela jsem si do dlaní a ucítila Mirovi ruce ve svém pase.

"Tak dobre"smál se přitáhl mě k sobě.Cítila jsem jak se mi podlamují kolena a snažila se zachovat naprosto lhostejný výraz.Jemně jsem se mu vymanila a rozběhla se zpátky po písku pro osušku abych se osušila.

Večer jsme všichni tři seděli na terase našeho domečku a Miro s Kačkou probíraly svatbu,která měla být už pozítří a já zavřela oči a snažila se je nevnímat.ˇČím dál tím víc mi docházelo že Miro pro mě znamená mnohem víc než jsem ochotná si připustit,že  už asi delší dobu to pro mě Není "jen" kamarád co by se pro mě rozkrájel,že já k němu cítím mnohem mnohem víc.

Oči jsem držela pevně zavřené a odvrátila jsem hlavu aby mi ti dva neviděli do obličeje.Nejdnou mi bylo na umření a já si naplno uvědomovala svoje city k Mirovi.

"Magdi spíš?" zeptala se tíše Kačka a já jen zakroutila hlavou a podívala se na ní

"Je ti něco?" zeptala se protože jsem zřejmě nedokázala zakrýt výraz svého obličeje.

"Ne"jen jsem zašeptala a viděla Mira jak se natahuje k rádiu a pouští muziku

"Dámy smiem prosiť?" smál se zase tím jeho krásným úsměvem a obě nás táhl za ruce aby nás vzápětí objal a začal se s námi ploužit v rytmu hudby.

Cítila jsem jeho parfém,horkost jeho těla a ruku co mě pevně objímala,dívala jsem se k zemi a srdce se mi tříštilo na milon kousku...pane Bože jak tohle zvládnu...říkala jsem si a snažila se zadržet slzy co se mi draly do očí.Nadechla se a zvedla jsem k nim hlavu.

"Užijte si to tu,zlatíčka moje,já jsem unavená jdu si lehnout" nahodila nucený úsměv a odešla do svého pokoje. Je jsem za sebou přivřela dveře  cítila jsem tu nezadržitelnou vlnu slz co se mi řinula s očí a já se zoufale rozplakala už to nešlo zadržet.

"Zabudla si si džus" slyšela jsem najednou těsně za sebou a přes hustou clonu slz viděla Mira s skleničkou v ruce.

"Běž pryč" vyjekla jsem na něj přes pláč který mi nedovoloval pořádně vyslovovat.

"Prepáč,nebolo dovreté"koktal Miro a já nevědělaco mám dělat.

"Čo sa stalo" ptal se nechápavě

"Nic,nic..běž pryč"žadonila jsem mezi vzlyky,které už nešly zadržet

Miro jen nechápavě zíral a já ho znova prosila ať odejde,otočila jsem  se k němu zády,ale chytl mě za loket a snaži se otočit směrem k sobě.

"Nech mě prosím" chtěla jsem se mu vytrhnot.Jeho stisk byl ale pevný a nedovolil mi to,pevně mě chytl v pase a přtáhl k sobě,sklopila jsem hlavu a nenáviděla sama sebe.. Miro mě ale chytil za bradu a přinutil hlavu zvednout,zavřela jsem  oči a nechtěla se na něj dívat.Neviděla nic ani Kačku že už pěknou chvíli stojí u pootevřeného okna a vše pozoruje.

"Pozri sa na mňa" slyšela jsem Mira a cítila jak mi stále drží bradu tak abych až otevřu oči koukala přímo do těch jeho.Mlčela jsem,oči stále tiskla zavřené a cítila jen jeho tělo nalepené na tom mém.

"Magdi..otvor oči a povedz čo sa dějě" trval Miro na svém.Nevěděla jsem co mám dělat,nervy,rozum,tělo vše mi vypovídalo poslušnost a já se přestávala ovládat.

"Miluju tě,miluju tě,miluju tě,ale nesmím.."křičela jsem a bušila do něj pěstmi.Miro se mi ruce snažil zachytit,ale byla jsem ryclá a vysmýkla se mu a vysílená situací a zoufalství padla na kolena.Pořád jsem plakala a cítila jak se Miro sklání,chytá mě za ruce a snaží zvednout.Byla jsem jak bezvládná hadrová panna a prokluzovala  mu už jsem neměla sílu vůbec na nic.Nakonec se mu přece jen podařilo mě zvednout.

"Pojď moja" objímal mě a uplakanou pokládal na postel,kde si ke mě lehl a pevně objal.

"Tiež ťa mám rád,ver mi prosím" šeptal a položil svou hlavu vedle mé.Chytla jsem ho za ruku a toužila takhle zůstat na věky,ani nevím jak jsem usnula......

Miro se pomalu zvedá přehazuje opatrně přeze mne deku a odchází zpátky na terasu kde ještě celá zkoprnělá Kačka stojí u okna,nemůže se vzpamatovat z toho viděla a slyšela.Dívají se s Mirem na sebe a ani jeden neví co říct.Kačka si sedá na židličku a Miro se stále mlčky opře o zábradlíčko terásky.sepne ruce a nepřítomě se dívá před sebe.Kačka se dívá do země oba mlčí.

"Prepáč" vydechne nakonec Miro "Prepáč mi to všetko,veď vieš,nechcel som aby bola smutná,ona ma potrebuje" řekne,zatímco si kleká a bere Katčinou rozklepanou ruku do své.

"Asi jsem si toho měla všimnout" mluví Kačka tiše a po tvářích jí stékají slzy.

"Ja viem,ja tiež" odpoví Miro a jemně přitiskne své rty na její dlaň.

"Poznám ju už tak dlho,vždy som veděl všetko,čo jej chýba,čo jej trápí,veděl som kedy ma potrebuje a bolo to ako by ma volala.Vždy som to odhadol a jel za ňou,mám ju veľmi rád,naozaj a pak si prišla ty a ja som sa pobláznil a snažil som sa aj tak venovať vám rovnako,ale teraz mám pocit,že som si asi nevšimol toho najdoležitějšího" sklopil Miro hlavu.

"Miluješ jí?" zeptala se Kačka,ani nevěděla proč se ptá...přece se tak moc bojí odpovědi.........

Pokračování příště..........................