tenhle díl je trochu "vata"...ale chápu,že je těžké,říct to...že má strach o svoje nenarozené dítě...přesto"musí to udělat...musí Martině říct,že žádná společná budoucnost nebude...že miluje svou ženu,že budou mít spolu dítě a že Martině nikdy nic nesliboval,nic s ní neplánuje a ať si nedělá marné naděje...a byla bych ráda.kdyby se nějak dozvěděl.že Martinino těhotenství není žádná náhoda...ale dobře promyšlená akce :(........říct to Ditě bude mnohem těžší...musí ji tí říct opatrně,ale tak,aby neměla pochyb,že ji miluje a chce být jenom s ní!
Autorce přeji "šťastné stěhování"....snad to příště najdu ;)
Počkám na tebe ?!?! 28.část.
Moje milé čtenářky,dnešní 28.část povídky o Mirovi Ditě a Martině je na tomto blogu poslední.Z technických důvodů a pro lepší přehlednost i orientaci v blogu jsem ho přestěhovala na :::: https://miro-smajda-fantazy.blog.cz/ doufám,že i tam mě budete rády navštěvovat a nový vzhled a uspořádání se vám bude líbit.Velké poděkování patří mé kamarádce N. bez které bych to sama nezvládla. :) děkuju.
Miro se v předsíni zul a s nejistým pocitem vešel do obýváku spojeného s kuchyňským koutem. Martina odpočívala na sedačce a sledovala každý jeho krok.
"Ahoj" pozdravil jí a aniž by se na ní podíval zamířil rovnou k lednici odkud si do sklenice nalil studenou vodu.
"Ahoj.." odpověděla Martina a nervózně se podrbala na čele.
Miro držel skleničku u úst jak nejdéle to šlo a přemýšlel jestli a jak vlastně začít.
Zároveň mu docháztelo,že i Ditce-své ženě bude muset říct o holčičce-jeho holčice,kterou mu pod srdce nosí Martina.
...Jak jí jen vysvětlí,že byla zavřená sotva pár týdnů a on už spal s jinou?.....
"Mluvil si s ní?" přerušila Martina jeho myšlenky a Miro pomalu odložil sleničku na linku.
"Chceš tiež vodu?" zeptal se aby alespoň maličko prodloužil čas,kdy se jí bude muset podívat do očí a tak či tak něco říct.
"Ne...mluvil si s ní?" zeptala se znovu Martina a její nervozita začínala prudce stoupat.
...Co s nín je... říkal přece,že jí to řekne,že by to neudělal?...uvažovala a její oči nervózně těkaly po místnosti..
Jak jí to jen bolavá noha dovolila napřímila se na sedačce a kousek poposedla.
Dávala tak Mirovi najevo aby se k ní už konečně posadil.
Miro mlčel,čím dál tím víc nabíral dojmu,že je vlastně ještě čas něco říkat,nebude přece riskovat nějakou histerii teď když se nemůže kůli tomu kotníku,ani postavit a co kdyby se jí nebo malé něco stalo.To by si nikdy neodpustil.
Zapřísáhl se přece,že jeho vinou se nikomu z jeho blízkých už nikdy nic nestane.
"Tak mluvil si s ní..?" zeptala se znovu Martina a z jejího hlasu čišel nefalšovaný strach.
Bála se i přes to,že jí slíbil,že Ditě vše řekne a ona ho tak dlouho odmítala.Bála se že jejich láska nevyhasla a oni k sobě znovu najdou cestu.
Zároveň ji,ale uklidňoval pocit,že dítě které Mirovi brzy porodí,je poutá natolik,že už neexistuje možnost,že by jí Miro opustil.
"Hej hovoril.." dosedl Miro do protějšího křesla a zadíval se Martině do očí..
...Proč si nesedl ke mě?...projelo Martině hlavou a i ona svůj pohled směřovala přímo do jeho očí.
"A...řekl..si jí to..." dělala Martina nerózní pauzy mezi slovy a cejtila jak se uvnitř celá třese.
Miro mlčel,stále si nebyl jistý co v téhle chvíli odpovědět.
"Nie..." hlesl po chvíli a s maličkou úlevou si uvědomil,že zatím vlastně mluví jen pravdu.
"Proč néé.." popotáhla Martina a těžce polkla.
"Slíbil si mi to" popotáhla znovu a několikrát zamrkala očima.
"Nebolo to možné Martina,prepáč,ale no já jej to poviem len inokedy..." chrlil ze sebe najednou Miro a úmyslně odpovídal tak aby nemusel lhát.
"Jak..inokedy?" ztrácela nad sebou Martina kontrolu a hlas se jí znatelně třásl.
"Jednoducho inokedy...poviem jej to naozaj...musím,Martina ver mi..poviem jej to" vzdychl Miro a úlevou sáhl do kapsy pro zvonící mobil,který jakoby ho v téhle chvíli doslova zachránil.
Martina Mira sledovala přes závoj slz a v téhle chvíli si byla jistá jen jejich malou Adélkou,která vycítila máminu nervozitu a v bříšku se pěkně otáčela.
Martina se dlaní chytla za vlnící bříško a sklopila hlavu tak aby Miro neviděl její slzy.
"Áno,hej budem tam...no trocha sa omeškám.." odpovídal Miro do mobilu a koutkem oka sledoval Martinu,jejích slz si i přesto,že sklopila hlavu nemohl nevšimnout.
Strčil mobil zpátky do kapsy a zadíval se na ní.
"Idem na zkúšku..to bol Matt,prídem skoro" oznámil jí tiše a očima pohladil její břicho ve kterém dávala jeho dcera očividně najevo svojí existenci.
Bylo mu jasný,že Martina pláče,ale nedokázal si k ní sednout a pokusit se jí ukonejšit.
Lhal by jí a to už nechtěl.
Miluje Ditu a přestože svou dceru,kterou mu dá Martina už teď nadevše miluje svou budoucnost vidí s Ditkou a jejich holčičkou.
"Som to všetko pekne dojebal" vzdychl Miro a nasedl do svého auta aby zamířil do zkušebny.
Zajdou pak s Mattem na pivo.musí mu to všechno říct.........
Pokračování příště..........
Diskusní téma: Počkám na tebe ?!?! 28.část.
Datum: 08.09.2013
Vložil: Sim
Titulek: 28
Datum: 08.09.2013
Vložil: https://miro-smajda-daily.blog.cz/
Titulek: 28.
Tak k dnešnímu dílu musím napsat, že se mi opět moc líbí, je fajn číst, že si Miro konečně ujasňuje, co vlastně chce..tak prosím tě, hlavně ať se drží a bojuje, Martina brzy přijde na to, že i když spolu čekají dítě, neznamená to pouto lásky na celý život...Taky se mi nelíbí ten její přístup, jak na něho furt dupe.. akorát Mira bude nahánět k tomu, že bude mít čál dál větší nechuť být s ní..
Ale jsem fakt ráda, že se to tam konečně vysvětluje.. a Miro ví, kde je jeho budoucnost, držím mu palce, vím, že to nebude mít jednoduché, ale hlavně ať už nepovoluje! :)