Počkám na tebe ?!?! 27.část

...Preboha...mulujem ju...uvědomoval si Miro zase na plno a pokoušel se přinutit k tomu proč sem vlastně přišel.

Nemůže přece už couvnout,tolik věcí se změnilo,bude mít dítě...s Martinou,musí jí to přece říct. 

...Proč se na něj tak dívá.....tolik měsíců ho odmítala,nesměl jí navštívit,nesměl jí vidět. a teď...její pohled.. je v něm láska.

...Prečo to robí?... Musí jí to říct,teď hned,než ho opustí i poslední zbytek odhodlání.

"Ditka.....Miro"  promluvili oba současně a stejně tak se zarazili.

Dita se trochu stáhla a Miro se v touze mít vše už konečně za sebou nadechl.

"Mal by som...prišiel som..musím ti niečo povedať" koktal a jeho oči se zapíchly do desky stolu u kterého seděli.

"Co.."  zděšený Ditin tón se nedal přeslechnout,znala svého muže a okamžitě poznala,že děje něco zlého.

"Miro...." vyhrkla a upřela na něho strachem rozšířené oči.

...Ano nechtěla ho dlouho vidět...chápe,že mu ubližovala,ale potřebovala čas..nebylo lehké se tu se vším vyrovnat...přece jí nepřestal mít rád....teď když....srdíčko Ditě tlouklo na poplach a myšlenky se v hlavě tříštily jedna o druhou.

...NE ..budou mít přece holčičku....

Dita si olízla rty a s pohledem na Mirovu sklopenou hlavu se pomaloučku odsunula od stolu a opřenými dlaněmi o stůl se s troškou námahy postavila na nohy.

Na vteřinku se ještě otočila na dozorkyni,které tolik důvěřovala a bez které by tu dnes proti svému muži asi neseděla.Pomohla jí tolik věcí si srovnat a pochopit a která s úsměvem kývla hlavou.

"Miro..." špitla tiše Dita a dvěma pomalými krůčky obešla stůl aby se těsně u svého muže zastavila a dlaní přejela jeho  blond vlasy,kterých už se tak dlouho nesměla dotknout.

"Miro.." zopakovala tiše a doufala,že její muž konečně zvedne hlavu a podívá se na ní.

Nechtěla slyšet nic z toho co jí přišel říct,chtěla jen aby věděl,že ho stále miluje a brzy se jim narodí děťátko.

Dotyk Ditiny ruky projel Mirem jako životadárný impuls,tenhle pocit nezažil od jejich posledního milování. 

Cíti její blízkost a toužil se jí taky dotknout.

Pomaličku zvedl hlavu aby se své ženě mohl podívat do obličeje a stále ještě trošičku doufal,že bude schopný jí říct pravdu o Martině a jejím těhotenství.

"DITA..." doslova vyhrkl když první co jeho oči zaregistrovaly bylo její velké břicho.

"DITA.." vyhrkl znova a pocit,že už se v životě nedokáže přes skřečovvané hrdlo,nadechnout,paralyzoval celé jeho tělo.

"Čo,čo to..t ..o" konečně byl schopný,alespoň výdechu a s rozšířenýma očima zíral na Ditino velké břicho.

"Promiň,že jsem ti to neřekla dřív...budeme mít holčičku"  řekla Dita tichounce a vzala Mirovo tváře do svých dlaní.

"Preboha Dita,Ditka,Dituška" třásl se Mirovi hlas slzy,které se mu tlačily do očí se ani nesnažil zadržet.

Koutkem oka zaregistroval dozorkyni,která se k nim otočila zády a pokusil se zvednout na nohy o kterých byl přesvědčen,že ho v tuhle chvíli nedokáží unést.

"Dita..." pevně a přesto s věškerou něhou svou ženu k sobě přitiskl.

"Přečo si mi to nepovedala" podíval se jí do očí,když se po chvíli trochu odtáhl a levou dlaň přiložil Ditě na tvář.

Dozorkyně stále stála otočená zády a Miro aniž by čekal na nějaké svolení své rty lačně přitiskl na ty Ditiny.

"Moja...moja..moja..." šeptal jí přímo do úst,kterých se po tolika měsících nemohl nabažit.

"Já...promiň..nezlob se...já potřebovala jsem čas...víš tady..." snažila se Dita hledat slova,ale Miro jí položil ukazováček na rty.

"Šššš...už nič nehovor" zašeptal a znovu jejich rty spojil.

"Halooo doktor,potrebujem s vami hovoriť,dobrý deň" spustil Miro do mobilu sotva dosedl do auta a vytočil Mrázkovo číslo a konečně mu taky docházely všechny jeho narážky o tom jak už to nebude dlouho trvat.....

Miro kroutil hlavou nad svou nedovtipností a zapsal si termín návštěvy,na kterém se s advokátem domluvily.

"Musím niečo urobiť.." huhlal sám pro sebe a zamířil domů k Martině.

"Toto bude horšie.." vzdychl když odmykal byt a silně se zakousl do svého rtu.

Martina seděla na sedačce a při pohledu na její bledý obličej plný strachu a obav si Miro nebyl vůbec jistý jak a jestli vůbec začít..........