Počkám na tebe ?!?! 25.část

"Idem za Mrázkom.." oznámil Miro Martině a opatrně její nohu sundal ze svého klína.

"Proč?" zeptala se a nejistě zamrkla očima.

"Bol za Ditkou,chcem vediet čo sa deje"  odpověděl Miro a aniž by Martině věnoval jediný pohled zvedl se ze sedačky.

"Co by se dělo...to už přece víš...nechce tě vidět" špitla Martina,sice velmi opatrně aby Mira moc nepopudila,ale tak aby to slyšel.

"Martinka..." pozvedl Miro obočí a sklonil se tak,že se jejich obličeje témeř dotýkaly.

"Toto si vybavím sám,hej?" mluvil tiše,ale důrazně a díval se při tom Martině přímo do očí.

"Heeej?" zeptal se ještě jednou Martina se staženými rty maličko kývla.

"Hodná" sklonil se Miro ještě víc a vtiskl Martině polibek na čelo.

V Martině se sice všechno bouřilo,ale nechtěla nic pokazit a tak raději mlčela a myslela si své.

...Na Mira se musí jinak..vzpurností nic nesvedu...říkala si a sledovala jak si "její" blonďák strká do kapsy telefon a klíče od auta.

"Prídem čoskoro,potrebuješ teraz niečo podať?"  zeptal se ještě a Martina jen zakroutila hlavou.

"Okej,maj sa" zahuhlal ještě a zmizel v předsíni.

"Čau.." zabrblala,když za Mirem zaklaply dveře  a dlaní přejela své maličko,ale již znatelně vystouplé bříško.

"Však ho to přejde...teď je náš...nedovolím jí aby nám ho vzala...já mám tvýho tátu ráda víš..." šeptala směrem k miminku ve svém břiše a doufala,že Mrázek Mirovi řekne to co doposud všichni...že ho Dita nehce vidět a to co jí je,je jen její věc.                                                                                                                                                                                                                                                                                                                           

"Naozaj mi týmto chcete povedať,že ani ako jej manžel nemám na nič nárok?" Mrázkova slova o tom,jak je vše jen na Ditině vůli a uvážení Mira doslova nedzvedla ze židle.

"Pane Šmajda věřte mi,rozumím vám a cítím s vámi,ale já mohl vaši ženu jen navštívit ......."

"Videl ste ju..hovoril ste s ňou? Čo jej je...je chorá?"  vyhrkl Miro a opřený dlaněmi o stůl drtil doktora Mrázka pohledem.

"Viděl jsem jí,mluvil jsem s ní,má nějaké zdravotní potíže,ale nemocná není,..."

"A..ako to...mu mám rozumieť?" skočil Miro Mrázkovi znovu do řeči a nespouštěl z něj oči

"Bohužel já vám nemohu víc říct...ona si to nepřeje a.....nepřeje si vás ani vidět..." Mrázkovi se mluvilo těžce,to že je Dita těhotná mu sama řekla a své břicho  už pak ani neskrývala vyslověně si však Mrázka zavázala mlčením.

"Do riti..tak ste so mnou,alebo s ňou....." neudržel se Miro a vzápěti se sesunul zpátky na židli.

"Prepáčte..." hlesl rezignovaně a svěsil ruce podél svého těla.

"Paně Šmajda....já myslím,že to nebude trvat ani tři měsíce a dozvíte se vše potřebné,teď,ale bohužel jsem nucen respektovat přání vaší paní" pokusil se Mrázek alespoň oklikou Mirovi nastínit situaci a doufal,že mu možná samotnému docvakne,že bude otcem.

"Čo..prečo tri mesiace?..Nechápem..." třeštil Miro na Mrázka nechápavý pohled a toužil se z tohodle příšernýho snu,který ho neskutečně vyčerpával už konečně probudit.

"No potom..." vzdychl Mrázek a přemýšlel jak ještě Mira navést  k zodpovězení všech jeho otázek.

"Potom její potíže pominou a rozhodnutí  vám nic neříct nebude už jenom na ní..." zakroutil Mrázek hlavou,ale víc už říct nechtěl a ani nemohl.

"Do boha doktor...nechápem,nerozumiem...prečo mi to jednoducho nepoviete....ste mi naozaj pomohol..." zakvílel Miro a bez rozloučení z Mrázkovi pracovny odešel.

 

*********

*********

 

Od Mirovo návštěvy u doktora Mrázka uplynuly další  týdny  a Miro stále nechápal  jeho slova,kterými se mu snažil pomoct,

Ikdyž  nad tím přemýšlel kudy chodil medokázal si prostě dvě a dvě dohromady.To že by Dita mohla být také těhotná ho nenapadlo ani v tom nejdívočejším snu.

Miro dál s klukama připravoval nadcházející turné  a alespoň v těch chvílích kdy se věnoval své práci a muzice nemyslel na to co ho poslední měsíce tak tíží a bere mu veškerou energii,které měl před tím vždy na rozdávání. 

Martina zatím pomalými,nenápadnými a velmi opatrnými krůčky postupovala cestičkou,která měla Mira samotného dovést na myšlenku rozvodu a doufala,že než se jejich miminko narodí dojde do kýženého cíle.

Její  18 týdnu vystouplé bříško už bylo krásně vidět a nikdo už se nepozastavoval nad tím,že že pod srdcem nosí Mirovu holčičku.

Nechala Mira aby sám vybral jejich dceři jméno a byla pyšná na to s jakou chutí a nadšením se této role ujal.

Budou mít Adélku....Miro tohle jméno chtěl pro děťátko,které plánovali s Ditkou,to,ale samozřejmě Martině neřekl a teď e přece všechno jinak...

Dita už ho dávno nechce vidět a on je čím dál tím víc přesvědčený,že už ho nemá ráda a ač se snažil sebevíc jeho návštěvu tvrdojíjně odmítala.

Jedna půlka jeho srdce se změnila v kámen a lásku ke své ženě v něm skryla tak hluboko aby nebolela.Ta druhá se těšila na svojí holčičku,která se brzy narodí a která o sobě dávala v Martinině břiše tolik znát až sám kolikrát zíral na její vlnící se břicho a svýma rukama i ústy nežně zachytával toho tvorečka uvnitř.

"Bude po mne.." říkával a tehdy se upřímně a s pocitem štěstí u srdce smál.

To jestli cítí něco i Martině sám nevěděl,žil s ní v jednom bytě a bral jí jako matku svého dítěte o kterou se musí a také chce postaratTo,že ona ho miluje a svou lásku mu na rozdíl od Dity dávala každodenně najevo ho alespoň z části přivádělo k lepšímu pocitu uvnitř jeho samotného.Ikdyž jí to nedokázal opětovat,snažil se  nebýt úplně chladný,byla to teď jeho rodina.Víc nad tím Miro raději moc nepřemýšlel a veškeré zbývající síly věnoval do přípravy tour,které se kvapem blížilo.

 

Dita byla těhotná 31 týdnu a poslední dobou stále víc a víc přemýšlela nad tím,jaké asi své holčičce,která se co nevidět narodí a kterou bezmezně miluje připraví dětství...tady ve vězení. Cela,kterou potom dostane,bude spíš jako pokoj,ale zamřížované okna a ponuro,které tu vládne  jí samotnou přiváděly ke špaatné náladě.Už nebyla tak přesvědčená,že svojí holčičku chce až do jejích dvou let vychovávat tady mezi bachařkami a oploceným pískvištěm,kam se sluníčko podívá je odpoledne na malou chviličku a kde není ani proužek zelené trávy.

A co potom až jí budou dva roky,bude jí do konce trestu zbývat sice už jen kousek,ale nechat si jí tu už nebude moct a ikdyž požáda o prominutí,co když jí to nedovolí.Kam její maličká půjde? K Mirovi?Kterého nebude znát?

Dita čím dál tím víc propadala depresím a smutnění jí ani v nejmenším neprospívalo.Zas tu byly proplakané noci a nejistota z toho co bude dál.

Za tři dny by podle původního plánu měla být Mirova návštěva.

Má se s ním sejít a všechno mu říct?....

 

Miro se po zkoušce rozloučil s klukama a spolu s Matejem zamířili posedět do jejich oblíbené hospůdky.

Matt byl jediný človek a Mirův kamarád,který věděl o všech jeho citech i pochybnostech,o tom co Mira tíží,bolí a to co jeho život alespoń z části naplňuje štěstím.

"Tak tam jdi vole a řekni jí to,co horšího než to co už je teď,se může stát......?" zakroutil Matěj hlavou a položil svou dlaň  přes stůl na Mirovo sepnuté ruce.

"Asi áno,hej...čo už horšie može byť...poviem jej o Martine...." pokýval  Miro hlavou a zoufale prosebným pohledem se střetl s očima svého nejlepšího  kamaráda.....................

 

 

Pokračování příště..............................