Počkám na tebe ?!?! 24.část

Přestože byla prázdná postel pootevřenými dveřmi jasně vidět.Miro se do nich opřel a se zvláštně tísnivým pocitem kolem žaludku,který nedokázal popsat sjel celou místnost očima.

....Veď je rozostlané... projelo mu hlavou a pro jistotu svůj pohled stočil k záchodovým dveřím.

....Tma....

Nervózně si dlaní přejel bradu a po paměti zašátral po vypínači v obýváku.

Světlo se  rozlehlo místností  a Miro přiskočil k Martině scholuené na sedačce.

"Čo ti je?" vyhrkl a pokusil se jí za rameno  otočit. 

Martina měla ve tváři bolestivou křeč a celé tělo stočené do klubíčka.

"Martina...hovor.."  zvedl Miro hlas,který se mu začal třást a trochu Martinu podepřel.

"Kde si...byl" zaskuhrala Martina a při pohybu sykla bolestí.

"S Mattom...sakra čo ti je?"  znovu nervózně vyhrkl otázku a jeho oči těkaly po Martinině těle.

"Do boha čo si robila?"  doslova nadskočil když si konečně všiml jejího naprosto modrého a nateklého kotníku.

"Upadla...jsem...v...kou.p..elně" vzlykala Martina a Mirovi poskočil žaludek.

"Upadla?.. Čo ťa ešte bolí?.. Přečo si ma nezavolala...musíš k lekárovi..bolí ťa brucho?" vyjekával a tak nějak mu docházelo,že má o své nenarozené dítě strach.Byl to zvláštní pocit,vlastně o něj vůbec nestál,ale byl tu a dával Mirovi jasně na jevo,že ten drobeček co ho má Marina ve svém břiše je ho krev.

"Vo..lala..j..sem"  vzlykala dál Martina a Miro si uvědomil,že právě proto aby ho nenaháněla a on mohl v klidu s Matějem sedět v hospodě si zvonění vypnul.

"Do riti...do riti...do riti...." cedil Miro mezi zuby a opatrně Martinu položil zpátky na sedačku.

Z protějšího křesla sebral deku a přehol jí přes schoulenou Martinu.

"Počkaj" vyfoukl nosem a třemi rychlými kroky zmizel v předsíní,z které se téměř okamžitě vrátil s Martininou kabelkou přes rameno.

Aniž by sejí na cokoli ptal  pomaličku a opatrně jí i s dekou  zvedl ze sedačka a tak jak byla jen v noční košilce,sice z obtížemi,ale v náručí  donesl až ke svému autu.

Martininy protesty jakoby ani nevnímal a to že pil pivo,kvůli kterému si před hodinou volal odvoz absolutně neřešil.

"Ideme k  lekárovi" rozhodl a v tuto chvíli měl pocit naprostě a dokonalé střízlivosti.

Představa,že nebyl doma a mohlo se stát něco mnohem horšího ho přiváděla k pocitu naprostého selhání a to prostě on už nehodlá nikdy dopustit,nikdy se kvůli němu  nikomu z jeho blízkých už nic nestane..

 

I přes stále víc a víc natékající kotník a ujišťování,že břicho jí nebolí,zamířil Miro s Martinou rovnou na gynekologii. Dlouhé minuty,které strávil  na nemočniční chodbě zatímco se Martina s provizorně zafixovaým kotníkem podrobovala vyšetření,se Miro marně pokoušel najít odpověď na otázku.Proč má teď takový strach o dítě o které vlastně vůbec nestál a o Martinu???Má strach i o ní??? Nedokázal si na to odpovědět.Když se,ale dozvěděl,že  Martina i jejich dítě  jejím pádem nijak neutrpěli,cítil úlevu.Přesto,ale....kdyby byl doma.........

Domu se vrátily az téměř ráno a Miro stejně tak jako Martina s ošetřeným kotníkem usnuly vyčerpáním.

 

 

**********

**********

 

Dita vstupovala do 23.týdne těhotenství a její bříško už nabralo na úctyhodné velikosti.Věděla už že pod svým srdcem nosí holčičku a stále  přemýšlela jaké jméno by své malé princezně  dala.

Vždy si přála Nelinku,ale kdyyž ještě byli s Mirem štastni a přemýšleli o miminku jejich společná volba padla na Adélku a tak se Dita i přestože stále odmítala Mira s tím,že se mu narodí dcera obeznámit,váhala jaké jméno jí vlastně dát.

"Tak jdeme.." zavelela jedna z přísnějších dozorkyň a otevřela dveře cely.

Dita pomalu vstala ze židle a trošičku si protáhla záda,bříško už jí začínalo tížit a záda bolela čím dál tím víc. Pomalu se rozešla a spolu s dozorkyní zamířila do návštěvní místnosti.

Mira nečekala,jasně jeho návštěvy odmítla a její rodiče ty tu už za ní byli i pro ně byl Miro jednoznačný viník všeho co se jejich dceři přihodilo.Nikdy ho neměli moc rádi.Když se tenkrát za něho rozhodla provdat říkali jí,že bude litovat.Naprosto  bezmezně a nesmyslně ji podporovali i  v tom Mirovi o  dítěti nic neříct.Postarají se prý samy,ale ani jim ona svojí holčičku nedá NIKDY...

...Miro si své dítě nezaslouží......říkali a Dta jim v tomto směru ráda přikyvovala.

Smutně se zamračila a myšlenky na Mira rychle odehnala,ikdyž se o to snažila ani po tolika měsících přesvědčování sebe samé.že to on nese tu největší vinu,ho přestat milovat nedokázala.

...Tak kdo to teda může být..nechce nikoho vidět....se zatajeným dechem vstoupila do návtěvní místnosti kde  si vydobyla privilégium,že bude jako první aby své bříško dokonale skryla za stolem,před zraky kohokoli.

"Dobrý den paní Šmajdová" pokýval hlavou doktor Mrázek a natáhl k Ditě svou pravici.

 

***

"Áno.." ozval se Miro netrpělivě do mobilu když se ze zpozděním dvou týdnů konečně rozdrnčel a  displej hlásal Mrázkovo jméno.

Martina s nataženou nohou v Mirovo klíně  odpočívala na sedačce a bedlivě sledovala každé Mirovo slůvko a i tu sebemenší grimasu jeho obličeje.

...Pořád...pořád kolem ní pátrá..proč??? Vždyť ho nechce vidět? Proč se jí vnucuje.má přece jí a jejich miminko.Už je mu 14 týdnu a on tak rád a něžně její bříško hladívá...tak co zase s tou Ditou.. tolik už se kvůli ní natrápil .....měla by ho přesvědčit aby se s ní rozvewdl...........

 

 

 

 

Pokračování příště................