Počkám na tebe ?!?! 23.část

Miro se opřel o svuj levý loket a pravou dlaň položil Martině na bříško.

Ležela na zádech a šťastně se usmívala.Její drobná a pevná ňadra se tyčila  do výšky a Miro k nim svou ruku pomalu přemístil.

"A to možmeme,toto?" zeptal se a sám pro sebe se usmál.

...To sa pýtaš skoro,keď už je po všom...

"Hmm..můžeme"  špitla Martina a přitáhla si jeho obličej blíž ke svému.

...Boha kam som sa to dostal...zauvažoval Miro na zlomek  vteřiny těsně před tím něž se jejich rty spojily.

Věděl,že to co dělá není dobré,ale zašel už tak daleko,že otočit se zády a vykročit zpět nebo jakýmkoli jiným směrem už se mu zdálo nemožné.

Jeho druhé JÁ se však krutě vzepřelo a odmítalo přijmout fakt,že by ho Dita už nechtěla,neměla ráda,že by jí už neměl vidět. A pokud to tak je chce to slyšet přímo od ní.

Jemně své rty oddělil od těch Martininých a usmál se. 

"Kľudne spinkaj,pojdem robit,chalani už budú v skúšobni" zašeptal zašátral po svých boxerkách.

"Hm,příjdeš brzy?" zamumlala ještě Martina nechala Mira aby přes její nahé tělo přehodil deku.

"To vieš.prídem" odpověděl polohlasem a se zbytkem svého oblečení se z ložnice vytratil.

 

"Ha tu to je" oddychl si Miro když se konečně dopátral vizitky,kterou před několika měsíci odhodil kamsi ve svém voze s pocitem,že jí nebude potřebovat a očima hledal nějaký kontakt.

"Mrázek" ozvalo se po delším vyzvánění  ve sluchátku a Miro se nadechl...

"Jistě pane Šmajda,pamatuji si,nooo počkejte......ano tak jestli se vám to hodí můžete se zastavit,klidně už dneska,tak za půl hodimy..odřekla mi jedna klientka"   mluvil doktor klidným hlasem a Miro rychle uvažoval.

..Jasně skúška počká...

"Dobre budem tam,ďakujem" kývl Miro hlavou a  ještě než rozjel svojí audi poslal zprávu o svém zdržení Mattovi.

Maji sice přípravu na tour a jsou ve skluzu,spoustu práce za poslední týdny musel udělat i za Martinu,ale snad kluci pochopí,tohle prostě vyřídit musí.

..okeeej.. dorazila  Mattova odpověď skoro okamžitě a Miro se konečně vydal na cestu k advokátovi,který Ditu zastupoval u soudu a tehdy mu v případě potřeby nabídl svou pomoc.

 

"No,podívejte se pane Šmajda" podrbal se doktor Mrázek na bradě,když si Mira pozorně vyslechl a pokýval hlavou.

"Nic vám teď neslíbím,jen to,že se o celé záležitosti pokusím zjistit co možná nejvíce.Vaše žena má bezesporu právo na to aby odmítla návštěvu kohokoli i svého manžela a co se týká jejích zdravotních potíží,které jak říkáte jsou údajným důvodem,těchto odmítnutí..i v tomhle případě má právo se sama rozhodnout jestli se  smí její potíže šířit ke komukoli...bohužel to se týká i vás.." mluvil doktor Mrázek dál velmi tiše a pomalu a Miro cítil jak ho jeho slova zraňují.

"Takže mi týmto chcete povedať, že keď ona sa rozhodne ja nemám právo vôbec na nič?" vysoukal Miro ze sebe otázku,o které vlastně už dopředu věděl co mu na ní bude odpovězeno.

"Ano bohužel" pokýval Mrázek hlavou a podíval se na Mira,který se v tuhle chvíli cítil snad ještě mizerněji než dřív.

"No podívejte se,jak už jsem řekl,tohle jsou všeobecné informace,pokusím se o vašem případu zjistit něco konkrétnějšího a pak podle toho budeme jednat,pokud vy budete chtít" dal Mirovi alespoň malinkou naději a Miro mu podepsal cosi jako plnou moc,která ovšem musí projít ještě ověřením.

"A kedy..." otočil se Miro ještě ve dveřích v touze alepospoň přibližně vědět kdy se mu Mrázek ozve.

"No..počítejte ..do týdne se vám ozvu" slíbil mu doktor a Miro s povzdechem vyšel na chodbu.

Na zkoušku s klukama neměl nejmenší náladu,přesto se ke zkušebně vydal.

 

"Cožeeee,ty voleee" vykřikl nekontrolovatelně Matěj a vytřeštil na Mira  nevěřícně oči.

"Mal som mlčať" zamračil se Miro a sklonil hlavu k půllitru s pivem,které před něho postavil číšník v bílé košili.

Měl všeho tak plnou hlavu a sevřený žaludek,že nakonec kývl a zašel s Mattem "na jedno" do jejich oblíbené hospůdky hned vedle zkušebny.

"Tys jí naprccc.....?" nedořekl a trochu rozhlédl po okolních stolech.

Naštěstí nikdo neměl zájem jejich rozhovor poslouchat a každý si tu hleděl svýho.

"Jaktooo,ty vole,snad ženský berou tooo..né..jak se tomu říká?" Kroutil hlavou a trochu se k Mirovi naklonil.

"No hej antikoncepciu..no nezobrala si no" mračil se Miro a  v duchu si nadával,že nešel raději domů.

"To jako shválně jo?" uhodil Matěj do živého a Miro si uvědomil,že to je právě to co ho taky nenechává v klidu.

...Co když Martina nezapoměla...co když to udělala vědomě.....

"Zapoměla.." odsekl Mattovi snad až příliš a přejel si dlaní obličej.

"Prepáč nechcel som na teba revať" pokusil se Miro o omluvu a konečně se ze svého piva pořádně napil.

"No ty si kokot.." ulevil si Matěj,ale ve skutečnosti mu bylo Mira líto.

 

Bylo už skoro k půlnoci když Miro odemykal dveře Martininýho bytu a pokoušel se být co nejtišší.

Nakonec si s Matějem těch piv dal trochu víc než jedno a musel si zavolat odvoz auta i sebe.Z představy sednutí za volant po vypití alkoholu měl nefalšovanou hrůzu.Byl,ale rád,že mohl po tak dlouhé době co se pokoušel všechno své trápení nosit jen v sobě mohl vypovídat a nemyslet na to jestli svými slovy někomu neublíží.

Matěj mu sice neporadil žádné zázračné rešení a ani kouzelnou formulku,kterou by svůj život vrátil o několik měsíců zpátky.Přesto se ale Miro cítil tak nějak lehčí a s malou nadějí že zase bude líp co nejtiššeji odemykal dveře bytu.

Všude byla tma a když rozsvítil v předsíni pootevřenými dveřmí do ložnice viděl,jen rozestlanou postel,Martina tam nebyla....postel byla prázdná.....

 

Pokračování příště...........

Moje milé čtenářky tohle je na týden poslední dílek,který vám věnuji.Příští týden budu mít opravdu náročný a k psaní se nedostanu,ale slibuji že hned potom vám vše  vynahradím a omlouvám se za pauzičku,ale opravdu bych to nezvládla. V neděli 1.9.se na vás zase moc těším...autorka.