Počkám na tebe?!?! 21.část

...Vrátí..určitě se vrátí...ujišťivala Martina sama sebe a utřela si uplakané oči.

Věděla,že to nebude snadné,že Miro jistě po dítěti neprahne,ale teď..když ho budou mít...přece jí v tom nenechá..ona ho miluje...plakala a i přesto,že se jí rozum snažil napovědět,že přece veděla,že on Ditu nikdy milovat nepřestal a to,že nekonec skončily spolu je spíš důsledek Mirova bolavého srdce,než toho,že by k ní cítil nějakou lásku,doufala ve své zamilovanosti,že se to změní.

"Bude nás milovat,uvidíš" pošeptala  a jako už asi po tisícáté se zaposlouchala jestli neuslyší klíče v zámku.

Nic se,ale nedělo a v celém bytě nebylo krom Martininého pláče slyšet vůbec nic.

Usnula až někdy k ránu naprostým vyčerpáním.

...Musím si dát budíka...napadlo jí těsně před usnutím,ale spánek jí přemohl rychleji než stačila vzít do ruky svůj mobil.

 

...Vrať se prosím...četl Miro ráno když znovu svůj mobil zapnul a s povzdechem ho odhodil na postel.

"Do riti.." mračil se a v koupelně se opláchl studenou vodou.

"Pekne som to dojebal" zadíval se na sebe do zrcadla a bezradně vyfoukl tváře.

Vytáhl pak ze skříně poslední čisté tričko,které mu tu zbylo a pomalu se vypravil k odchodu.Za hodinu ho čeká natáčení a odpoledne koncert.

Potřebuje se trochu soustředit...ale copak to jde?

 

Miro se nuceně usmíval a co chvili se nenápadně pokoušel dívat na hodiny,které ve studiu visely těsně na moderátorem,který vedl rozhovor.

Šlo mu to na nervy..stále stejné otázky.Vlasy...svaly...orientace...ženský. Tak dokonale tajil své soukromí,že nikdo ,kromě pár vyvolených,o jeho pravém životě neměl páru.

...Konečně..konečně konec,poslední otázka,světla zhasla a kamera potemněla...

"Dáte si kávu?" zeptala se asistentka a Miro jen zavrtěl hlavou.

Hrábl do kapsy pro telefon a nervózně ho sjel displej očima.

...Nic...

"Sakra kde je.." odblokoval zvonění,které musel před natáčením ztišit a vytočil Martinino číslo.

...Nic...

"Prečo to sakra neberie?" huhlal Miro vztekle a pocit,že to Martina dělá shválně ho dokonale vytáčel.

Podíval se na hodinky....za 3 hodiny by měli být o 250 km jinde.

"Sakra"  zaklel znova a bezeslova opustil studio.

Po cestě k autu znovu  Martinu vytočil...stále nic jen to zvonilo,ona se však neozývala.

...Čo keď jej je zle...napadlo ho po zkušenostech s jejímn zvracením.

"Nie..by mi to snaď zobrala.." hudral sám pro sebe a znovu se ujistil v tom,že mu to dělá schválně.

Vzteky přišlápl plyn a zamířil k Martině domu.

 

"Sakra...Martina.." přiskočil Miro k posteli a s naprosto bílou Martinou neurvale zatřásl.

"Čo si zjedla?" vyhrkl a rozhlížel se po letišti jestli neuvidí nějaké obaly od léků.Srdce mu při pomyšlení,že si kvůli němu chtěla něco udělat bušilo až v krku.

"Co.." vydechla Martina těžce a když spatřila Mirův obličej její bledá tvář se trochu rozjasnila.

"Čo si zjedla.." zařval Miro jeho oči dál těkali po letišti.

"Co..nic..budu zvracet.." přejela si Martina po obličeji a pokusila se zvednout.

"Boha..." snažil se Martinu podepřít a pomodt jí na záchod..

 

"Já jsem nic nesnědla" šeptala Martina unaveně její naprosto bílý obličej Mira trochu děsil.

"Volal som ti" díval se na ní a sám nevěděl jestli je naštvanej nebo se bojí.Ležela na zádech,přesně tak jak jí Miro ze záchoda doslova odvlekl a položil zpátky na letiště.

"Sem...asi neslyšela" zašmátrala po posteli a pokusila se nahmatat svům mobil.

"Na.." sáhl po něm sám  a podal jí ho,na dipleji bylo pár nepřijatých hovorů.

"Děkuju.." špitla Martina a olízla si rty.

"Donesiem ti vodu" hlesl Miro a zvedl se,Martina ho chytla za ruku.

"Děkuju,ale..musíme už jet.." šeptala dál těžce,ale to že jí je opravdu zle bylo evidentní.

"Kam ty by si chcela ísť..v takomto stave" otočil  na ní Miro hlavu a lehce svou ruku vymanil.

 

"Vrátíš se?.." zasténala Martina a její prosebný pohled se zabodl do Mira,který měl nejvyšší čas aby se vydal na cestu dlouhou tolik kilometrů.

"Hmm" kývl a pokusil se na Martinu usmát.

V noci hodně přemýšlel a pokoušel se si  v hlavě vše srovnat..zjistit co dál od života očekává a jak bude nebo chce dál žít. Uistil se sice v tom,že se nevydal zrovna tou nejlepší cestou,ale

faktem zůstává,že bude otcem a zatím je to ten jeden jediný záchytný bod,krerý v jeho životě je,ikdyž o to nijak nestál,prostě daný.

Navíc nemůže jí přece v tomhle stavu nechat samotnou..vždyť nedojde ani na záchod....nemiluje jí,ale nosí jeho dítě....a nevypadá to,že by ho chtěla dát pryč...zní to tak strašně...DÁT PRYČ..JEHO DÍTĚ..a Dita... je k němu tak chladná...přesto  pořád věří,že patří k sobě...Miro už se zase vůbec v ničen nevyznal...a znova se pokusil o  úsměv.

 "Bude nás milovat" špitla Martina když za Mirem zaklaply dveře a obrovskou úlevou u srdíčka zavřela oči.

 

"Nie idem domoov" rozhodl Miro,že nebude po koncertě přespávat v místě tak jako celý zbytek kapely a mávl na kluky.

"Vole kámo v čem lítáš?" přitočil se k němu Matěj sotva ostatní zmizeli v malé hospůdce.Už nějakou dobu sledoval,že to není jen Ditino zavření co Mira drtí a chtěl mu pomoct.Dřív si přece tak rozuměli,ale teď Miro je uzavřený do sebe a mizí pokaždé hned pryč,má v tom snad prsty Martina? Každý tady přece ví,že s ní spí..říkal si Matt a měl o svého kámoše strach.

"Eeeh" zakroutil Miro jen hlavou a pokusil se tím dát Mattovi na jevo,že opravdu nechce nic rozebírat.

"No kdybys sis chtěl pokecat jsem tu.." plácl Mira po zádech a pomalým krokem se vydal za ostatními.Nechtěl ho do ničeho nutit a tak doufal,že Miro sám pochopí,že by bylo dobrý ze sebe všechno dostat.Od toho přece kamarádi jsou.

 

Miro potichu odemkl,v bytě byla naprostá tma jen dveře na záchod a do ložnice byly otevřené.

...Zasa zvracala...napadlo ho a ty záchodové přivřel.

Tak aby nedělal moc velký hluk se osprchoval a s ručníkem omotaným kolem boku opatrně  vešel do ložnice.

"Ako ti je?" zeptal se když se k němu Martina jemně přitiskla.......

 

Pokračování příště..........