Počkám na tebe ?!?! 19.část

Miro prošel obvyklými procedurami.Už se  ničemu nedivil a osobní prohlídla ho nechávala naprosto v klidu.

S rukama sepjatýma na stole seděl v návštěvní místnosti a nespouštěl oči z oprýskaných dveří,kterými jeho žena přijde.

Konečně...konečně se otevřeli a Dita se postavila čelem ke zdi.

Miro sklopil hlavu,cítil se mizerně ..ten pohled na její záda,sundavání pout a ponížené čekání až  dozorkyně svolí k tomu aby se k němu mohla otočit a posadit se ho drtil.

"Ahoj" vyhrkl a s tázavým pohledem na dozorkyni natáhl své ruce přes stůl k těm Ditiným

"To nemůžeme.." špitla Dita a stáhla si ruce do klína.

"Nepozerá sa" sevřel se Mirovi žaludek a pohodil hlavou směrem k dozorkyni jejíž pohled mířil bez zájmu kamsi do prostoru.

"Dituškaaa" zaprosil Miro skoro až zoufale a víc k ní své ruce vztáhl.

Tak rád by jí je sevřel ve svých.Dita se ale ani nepuhnula.

Miro chvíli sledoval její nic neříkající obličej a ikdyž tomu nechtěl věřit,měl pocit,že před ním sedí naprosto cizí a chladná žena.

"Ty už ma nemáš rada?" zeptal se přiškrceným hlasem a své ruce na stole k ní ještě víc přiblížil.

"Dita.." zvýšil Miro po chvíli,kdy se nedočkal žádné odpovědi,hlas.

"Promiň není mi dobře,půjdu zpátky" špitla a v tuhle chvíli si byla stoprocentně jistá,že sem neměla chodit.

.....Jistě..že tě mám ráda...miluju tě..... tak ráda by mu tohle řekla přímo do očí a objala ho.

...Ale copak to jde??? NE,ne tady a za těchto okolností,ona je tady zavřená,protože ho nsměla milovat a on je volný a to jediné co od něho má mu nedá.....

Dita cítila jak nezvladatelné emoce se v ní zvedají a podívala se svému muži do tváře.

"Promiň opravdu mi není dobře" její hlas zněl klidně,ale za maskou tvrdé grimasy sváděla Dita krvavý boj s hysterickým pláčem.

Zvedla se od stolu a kývla na dozorkyni.

"Ditaaaa..." neovládl  se Miro a prudce se postavil,chtěl udělat krok a chytit jí za ruku,zadržet jí,nepustit...cokoli jen aby neodcházela.

"Stůjte.." zarazila ho  dozorkyně rázně a Miro zůstal stát jak přimražený.

Stál a jen zoufale sledoval jak jeho žena mizí zase v těch oprýskaných dveřích.

"Nie..do riti..prečo to robí..." nakopl Miro nohu chatrného stolu až se celý zakymácel a víc než smutek s ním teď lomcovala vlna vzteku.

A zatím co si Miro,za pár desítek minut,vybíjel své emoce obvyklým způsobem Ditin usedavý pláč otřásal stěnami její cely tak silně,že jí dozorkyně co chvíli kontrolovala malým okénkem ve dveřích.

 

Miro ležel na zádech,Martina se k němu ze strany tiskla a jeich zrychlený dech se pomalu zklidňoval.

Martina mu něžně konečky prstů přejížděla prsa a spokojeně se usmívala.

Vlítnul do bytu jak tajfun,krájela zrovna zeleninu na salát...Bez jediného slova jí odvlekl do ložnice....

"Ty si neskutečnej" usmála se a zvedla hlavu aby se mu podívala do obličeje.

"Naozaj?" zeptal se a jeho pošramocené sebevědomí se po setkání s Ditou trochu napřímilo.

...Aspoň niekto o mňa stojí.... usmál se a přitiskl Martinu blíž k sobě.

 

************

************

 

DIta sledovala své bříško,které se den odedne zvětšovalo,byla těhotná 18 týdnů a možná už tak za další  dva tři týdny poprvé své děťátko ucítí.

Nemohla se dočkat jeho prvního pohybu,toho fyzického pocitu,že ho v sobě nosí.

Už tolik neplakala,z Miovi návštěvy která měla být už zase příští týden byla ale opět čím dál tím nervóznější,

Možná by opravdu měla říct,že  nechce,že jí není dobře,že....že cokoliv jen aby ho nemusela vidět a  cítit při pohledu na něho tu trýzeň u srdce a znovu si lásku k němu zakazovat.

Když ho nevidí,sice se jí stýská,ale stačí si uvědomit proč tady je a že on tam venku může  cokoli.Ale pak...když ho vidí....bolí jí ten pohled  a láska,kterou k němu cítí se tvrdě hlásí o slovo.A to ona nechce.....

 

Miro otevřel oči a zaposlouchal se.

"Čo to?..Už zasa?.." zakroutil hlavou,zvedl se z postele a přešel do předsíně.

"Martina?" postavil se ke dveřím záchodu a pootevřel je.

"To už zasa?" zamračil se a jemně položil Martině ruku na záda.

Martině bylo zle už za poslední dobu po několikáté.Tušila proč a Mirova ruka na jejích zádech momentálně vážila snad sto kilo.

Trochu se zakrotutila ve snaze jí setřást a znovu vydala ten příšerný dávivý zvuk.

"Mala by si ísť k lekárovi,urobím ti čaj" zabrblal a odešel do kuchyně aby postavil vodu.

 

Martina si vypláchla pusu a skoukla si v zrdcadle uslzené oči.

...Musím mu to říct...vzdychla a došourala se do obýváku.Najednou měla strach jak Miro zareaguje,žije přece v doměmí že bere antikoncepci....

Vrátit už se to,ale nedalo a ikdyž jistotu ještě neměla,její tělo jí dávalo jasné signály.

...Vyšlo to,čekáš Mirovo dítě...

Na stolku se kouřilo z čersvě uvařeného čaje a Martina se svezla k Mirovi na sedačku.

"Nedostala jsem to..." pípla a chytla horký hrnek do obou svých dlaní....................

 

 

Pokračování příště............