Počkám na tebe ?!?! 14.část

Miro z věznice odcházel se smíšenými pocity už po necelých dvou hodinách.Měl sice nárok strávit se svou ženou hodimy tři,ale Dita hodně plakala  a celkově byla naprosto vysílená.Stále jen opakovala aby jí tam nenechával.Snažil se jí chytit alespoň za ruku,ale dozorkyně  ho vždy odkázala do patřičných mezí.

Ditiny zoufalé a uplakané oči ho rvaly na cáry,touha obejmout jí s ním lomcovala tak silně,že se měl opravdu co držet aby ten hnusný a odporný stůl nepřevrátil a nesevřel svou ženu v náručí.

Šel pomalu ke svému autu,zoufale a bezvýsledně hledal nějaké řešení.

...Kam jí to jen dostal?...Co jí to provedl?..

Cítil jak se třese a bezvládně dopadl na přední sedačku svého auta.

Oči se mu zalévaly slzami a přestože měl ještě pracovní schůzku rozjel se přímo ke svému domovu.

Dita nebyla schpná udělat krok,nohy jí nenesly a před očima se jí dělaly černé kruhy.

Dozorkyně jí na poslední chvíli zachytila před jistým pádem.

"No tak..snažte se" obořila se na ní a podepřela Ditu za loket.

"Potřebujete doktora?" zeptala se  už trochu vlídněji když bezvládnou Ditu dopravila az k tvrdé nepohodlné posteli.

"Eee" zakroutila Dita hlavou a třesoucí se rukou sáhla po plechovém hrnku ve kterém bylo trochu vody.

"Dobře..." spokojila se dozorkyně s odpovědí a Dita opět ve své cele osaměla.

.....Proč  se jen nechovala tak jak chtěla...chladně a odměřeně,nechtěla přece Mirovi ukázat jak hrozně trpí,vždyť to on jí sem dostal.. a copak by asi zmohl...pokud by vůbec chtěl jí odtud dostat? Jsem husa,hloupá husa....lískala sama sebe a znovu si umiňovala,že on se o jejím miminku prostě nedozví..nevezme jí ho...ještě,že to dokázala v návalu emocí při pohledu na svého muže utajit....Jenže...díval se na ní tak něžně..jakoby jí stále miloval...jeho přítomnost,jeho blízkost...jeho maličkatý dotyk,když se snažil zachytit její ruku jí dostaly na kolena..NESMÍ HO MILOVAT,BUDE TU TŘI ROKY A ON???...NEBUDE NA NÍ ČEKAT-NEVĚŘÍ TOMU....Vždyť nikdy jejich lásku...její lásku...nikdy jí nedovolil milovat ho veřejně. 

Přeskakovaly Ditě myšlenky jedna přes druhou a přestože se moc snažila zahnat obraz krásných očí svého muže,usínala  s jejich olivobým pohledem před těmi svými.

"Ježiš kde je?" Martina se podívala na hodinky a omluvným gestem na přítomný štáb vzala do ruky svůj mobil.

"Kde seš?" zeptala se šeptem a přesto důrazně aby Miro pochopil,že to prostě myslí vážně.

"Ja neprídem" odpověděl Miro a Martině se zaleskly oči,nebyly to slzy spíš zlost.I s problémy,které teď Miro má a ona to chápe se,ale povinnosti plnit musí.

Jasně,že ze setkání s ním se jí klepal žaludek,ale pracují spolu,mají závazky smlouvy nejde to prostě jen tak hodit za hlavu.

"Miro,sakra..tady na tebe čeká sedm lidí,seber se a přijeď,ten rozhovor se musí udělat" syčela Martina do telefonu a pokoušela se tlumit nával svých emocí.

"Prosím tě.." dodala ještě s důrazem když na druhém konci bylo ticho a Miro prostě nic neříkal.

"Hmm"  uslyšela jeho strohé zabručení a pak už nic-vytípl hovor.

Neochotně se zvedl ze své sedačky a znovu na sebe natáhl džínové kraťasy.

Nechtělo semu ani za mák.Nejraději by se teď zavřel ve svém bytě a se sluchátkama na uších unikl téhle šílené realitě a pocitu naprostého selhání a neschopnosti.

Nervy mu stále pracovaly na plné obrátky a obraz utrápené a uplakané Dity né a né zmizet z jeho hlavy.

"No to je dost" rozhodila Martina ruce pokusila z poza černých brýlí zachytit Mirův pohled.

Byla nervózní,jeho přítomnost jí až příliš připomínala společně prožitou noc,ale snažila se své city maskovat profesionalitou.

"Prosímtě,tak bude to takhle...tyhle otázky........." spustila hned organizaci celého rozhovoru a Miro,který se snažil vnímat co říká jen přikyvoval.

Martina seděla těsně vedle něj v titěrných šatičkých na ramínka a Miro si najednou uvědomil,že víc než o rozhovoru přemýšlí jestli má Martina podprsenku.

"Posloucháš mě?" Martina do něho trochu dloubla  přistrčila mu  osnovu rozhovoru víc pod nos.

"Hej.." zamračil se Miro a v duchu vůbec nechápal co zase dělá.

Jeho jediná starost přece je dostat svojí Ditušku z vězení,to ona je jeho smyslem života a miluje jí jako nikoho na tomhle světě.

...Tak sakra proč teď pokukuje po Martině?...........................

Pokračování příště