Počkám na tebe ?!?! 13.část

Miro spal opravdu hodně špatně.Noc byla nesnesitelně dlouhá a takový ten pocit,že jste pořád vzhůru ikdyž vlastně možná spíte ho doslova ubíjel.

Ráno jde za Dtkou,konečně jí uvidí...po měsíci.Po dlouhém měsíci od soudu.

Obejmul jí,byla ale jak z hadru a zároveň studená  až to zamrazilo.Vlastně se na něj nepodívala..jen tam tak stála a její nepřítomný pohled procházel skrze něj tak cize a nezúčastněně.

"Pffffffffff" odfoukl Miro stres,který se v něm hromadil a otoči se na bok.

Chvíli jen tak sledoval druhou-prázdnou půlku manželské postele a pak svou hlavu opatrně přesunul na Ditin polštář.

..Tak dlouho už tu neležela a tak dlouho ještě ležet nebude...přivřel Miro oči a alespoň v duchu si na polštáři představil Ditinu jemnou dívčí tvář s dlouhými hnědými vlasy rozprostřenými okolo.

"Milujem ťa" zašeptal a dlaní pohladil studený polštář...

Miro se napil šťávy z ovoce a natáhl na sebe černé triko s dvěma knoflíčky u krku.Bylo od Ditky a jemu to přišlo jako dobrý nápad si ho dneska obléci.

Džínové kraťasy,tentokrát bez dir,se k němu náramně hodily a Miro na nich utáhl tmavý pásek.

...Som schudnul..projelo mu hlavou když pásek  musel přitáhnout ještě o jednu dírku.

"No.." podíval se na hodiny a cítil jak v celém jeho těle stoupá nervozita.

...Možno by som si mal vziať taxi"...napadlo ho,ale pak jen  mávnul rukou.

"Ta schodzka.." zabrblal nervozita nabírala na obrátkách.

...Bude tam Martina... vzdychl  a zamkl za sebou svůj byt.

Mirovo auto zaparkovalo před věznicí a Miro se pokoušel sám sebe přemluvit aby z něho vystoupil a vydal se vstříc své ženě.

Čím dál tím víc byl přesvědčný,že po tom všem co se stalo a za co si on dává tu největší vinu,dovršené tím,že opravdu udělal to čím své ženě v osudný den vyhrožoval.se Ditě nedokáže podívat do očí.

Nemohl se zbavit myšlenky na noc,kterou strávil s Martinou a čím víc se blížil k jakýmsi dveřím tím víc se mu to celé vracelo.

...Do riti...promnul si Miro oči v naději,že obraz vzdychající Martiny alespoň na okamžik z jeho podvědomí zmizí.

"Kalhoty dolu... rozpažte..."  zavelel rázně mužský hlas,sotva se za ním a Mirem zavřeli dveře.

"Čo..prosím?" divil se Miro,ale dozorce byl neúprosný.

"Tak chcete na návštěvu nebo ne?" zeptal se ostře a Miro raději upažil tak jak po něm ten nepříjemný chlap požadoval,vzápětí ucítil jeho pracky jak ohmatávají každý kousek jeho těla a otřásl se hnusem.Něco tak ponižujícího snad ještě nezažil.

"Běžte..posaďte se" otevřel dozorce další dveře a Miro nejistě vstoupil do malé místnůstky s několika oprýskanými stolky kolem nichž byly různě rozházené židličky ,které by typoval spíš do nějaké třídy pro prvňáky.

"Posaďte se.." doporučil mu znovu dozorce a Miro se raději usadil na jednu z těch podivných židlí.

Očima jezdil po místnosti do které vedli ještě jedny dveře a Miro právě v nich očekával svou ženu.

Nervózně a hlasitě dýchal,co chvíli si dlaní přejel ústa a nespouštěl z těch pro něho šílených dveří oči.

Když zarachotil klíč Miro sebou prudce trhl.

..Dita,jeho Dituška stála čelem ke zdi  v jakýschsi  vytahaných teplákách neurčité barvy a triku,které by z fleku hodil do koše.

Stála se sklopenou hlavou a s rukama v poutech čekala na svolení podívat se na svého muže.

"Posaďte.." uvolnila dozorkyně Ditě konečně ruce a Miro se prudce postavil.Díval se na pohublou bledou Ditu a čekal kdy k němu konečně zvedne své  krásné oči.

"Vy se taky posaďte a nedotýkat se" promluvila  dozorkyně na Mira a ten se po předchozích zkušenostech raději svezl zpátky na židli.

"Ditka..moja" hlesl Miro a stále čekal na jeden jediný pohled Ditiných očí.

Teď už chtěl znovu vidět jejich krásu a vpít se do nich těmi svými a říct jí jak moc jí má rád.

"Nenechávej mě tady" zaprosila s pláčem a veškerá její zarputilost a neústupnost byla  pro tuto chvíli ta tam....................

Pokračování příště........