Počkám na tebe ?!?! 12.část

...Kam išla..boha veď sa ešte len rozodnieva...zamračil se Miro sotva za Maritnou klaply dveře jeho pokoje.Ten zvuk ho maličko probral a Miro se přestal zaobírat jen sám sebou.

"Do riti" zanadával a sebral ze země svoje boxerky.

"Martina..." zavolal polohlasem do ještě setmělé chodby a sledoval  drobnou postavu se sklopenou hlavou,krčící se v koutě.

"Sakra.." zanadával znova Miro a trochu rozhlédl.

Všude bylo naprosté ticho,jen z vedlejšího pokoje se ozývalo chrápání.Kluci vyspávali opici a co se děje kolem je absolutně nezajímalo.

"Martina.." zopakoval znovu tiše a jen tak jak byl,v boxerkách a bos,vyšel té  schoulené postavě vstříc.

...KOKOT..SOM KOKOT... blikalo mu v hlavě a pomalu došel až k Martině.

"Plačeš?..." zarazil se Miro a položil Martině ruku na rameno.

"Nech mě,já to zvládnu" špitla a pokusila se jeho ruku setřást.

Miro chvíli koukal na její otřásající se ramena a snad mu i došlo.že ona s ním nespala jen z nějakého rozmaru.

Najednou jakoby chápal zasněné pohledy,kterých si u ní občas všiml,ale nikdy by ho nenapdlo.že by snad mohly něco znamenat.

..Debil.. počastoval se další nadávkou a přestože by teď nejraději zmizel na druhý konec světa nedokázal odejít a  nechat jí tam.

"Poď.."  trochu víc svou dlaň přitlačil na její rameno a pomalu ji odváděl zpět do pokoje.......

 

 

Dita  opět seděla ve své cele s hlavou ve svých dlaních teď přemýšlela o svém osudu.

..Těhotná..je těhotná...vzdychla a podvědomě svou dlaň přemístila na ještě ploché bříško.

..Tak proto to zvracení,závratě a šílené křeče...maličko.skoro neznatelně se usmála.

"Co s námi bude?" promluvila tiše ke svému děťátku a její tvář znovu posmutněla.

...Proč..proč teď? Zkoušeli to přece už dřív,nešlo to,tak proč teď?....

Dita se položila na tvrdý kavalec a stočila se do klubíčka.Její zoufalství teď nabralo docela jiný rozměr.

Co si počne? Porodí ve vězení? A co potom,vemou jí snad její děťátko? A Miro co Miro? Má jí vůbec ještě rád a bude mít za tři roky? Bude na ní čekat? Chce vůbec na ní čekat?  Nemusela tu být kdyby on.... Co když jí její děťátko vezme on? NE TO NEDOVOLÍ... Dita pevně stiskla víčka přes které se  bolestně tlačily slzy a její tělo se ještě víc stočilo.

"Nedám tě.." zašeptala  znovu si svou dlaň přitiskla na bříško.

 

"Martina  prepáč.." sesunul se Miro na bobek a chytil Martininy ruce složené v klíně do svých.

Ani jeden z nich se teď neodvažoval podívat tomu druhému do očí.

"Ja..ja som...nechcel som...ja..nechcel som ti ublížiť.." koktal Miro a sledoval své ruce,které držely ty její.

"Neublížil..neměla jsem sem chodit" špitla Martina  a i její oči sledovaly jejich spojené ruce.

"To nie,veď toto bol povodne predsa tvoj pokoj.." mluvil Miro dál tiše aniž by svým pohledem uhnul kamkoli jinam.

"Hm.." jen hlesla a pokusila se své ruce z těch Mirových vymanit.

"Vieš,chcel by som...nechcel bysom...ja jednoducho..naozaj to čo sa stalo..." hledal Miro marně slova  čím dál tím víc se nenáviděl.

"Nemluv už.." špitla znova  Martina a znova se své ruce pokusila z těch Mirovo vyndat.

Chtěla jít pryč,tohle celé jí hrozně bolelo.Věděla,že se s ní Miro nevyspal z lásky,že to jen jeho nervy a to co teď prožívá ho vedly do její náruče.Tak pryč jejími city...nejsou důležité.Snažila se přesvědčit sama sebe,ale  lásku k Mirovi popřít nedokázala.

Martina cítila jak se jí znovu hrnou slzy do očí a prudce se postavila.

"Já už musím jít.." vyhrkla a z pokoje doslova vyběhla.

"Do prdele.." ulevil si Miro a jeho pěst dopadla na místo kde ještě před chvíli seděla Martina.

Tentokrát už se jí zadržet nepokusil .....

 

Bylo to zvláštní,ale od té doby co se Dita dozvěděla o svém těhotenství už tolik nezvracela dokonce  se dokázala najíst tak,že se jí jídlo sotva se na něj podívala nezošklivovalo.

Snažila se tolik neplakat a pokoušela se nestresovat.

Nechtěla svého drobečka nijak ohozit a tak ikdyž své rozhodnutí vše před Mirem utajit a nedovolit mu jí její miminko vzít nezměnila,přestala si v duchu malovat ty nejhorší scénáře a sbírala síly na setkání s Mirem jehož první nívštěva se měla uskutečnit už zítra..............

 

 

Pokračování příště................