Počkám na tebe ?!?! 11.část

Miro ležel na zádech a s rukama složenýma pod hlavou poslouchal  tekoucí vodu.

Martina se sprchovala.

...Že ho to hned nenapadlo..to ona se vzdala svého pokoje,...

Když za chvíli nejistě vešla,musel se usmát.

V jeho dlouhém  tílku se smajlíkem vpředu,které kolem její drobné postavy neuvěřitelně plandalo vypadala roztomile.Z dlouhých hnědých vlasů jí kapala voda a mokré kousky látky  se jí lepily na tělo.

Miro se maličko posunul blíž ke zdi a Martina se roztržitě podrbala ve vlasech.

"Já... sednu si do křesla..to je dobrý,hlavně že nejsem na chodbě" maličko se usmála a její tváře zase hořely.

"Netáraj.kým je to problém,si tam sadnem ja" zakroutil Miro hlavou a  zvedl se do sedu.

"Nééé to néé,tak je to tvoje postel" byla Martina čím dál tím víc nejistější a zároveň při představě,že by si teď měla vedle Mira lehnout,stále víc vzušená,

...Má na sobě přece  jen jeho tílko..nic víc....

"Sme dospelí nie,sa srovnáme.." ukončil Miro debatu,ještě víc se posunul ke zdi a pravou rukou maličko nadzdvihl deku,kterou byl přikrytý.

Martina si jeho tílko ještě víc stáhla na stehna a opatrně zalezla k Mirovi pod přikrývku.

Ač by se oba snažili sebevíc,nebylo možné aby se jejich těla svými nahými částmi nedotýkala.

Oběma naráz projel zvláštní pocit,kterého se Miro doslova lekl.Takovouhle zradu od svého těla rozhodně nečekal.

"Dobrú noc" vyhrkl a otočil se k Martině zády.

"Dobrou" špitla a udělala totéž. Neposedné tílko se ale vyhrnulo a Martinin nahý zadeček se teď přímo dotýkal Mirova těla.

Pevně tiskl víčka a pokoušel se ukočírovat touhu po uvolnění,jeho prožitých stresů a nervů,která se mu soustředila v tom nejzáludnějším místě.

Ani Martinu nenechávala blízkost Mirova těla v klidu a naprosto bez úmyslu stáhla svaly na svém pozadí.

Miro polkl a zakousl se do svého spodního rtu.

..Tohle přece nemůže..nééé nesmí...teď néééé"  pokoušel se přesvědčit své těo,to ale jeho rozumné a pádné důvody absolutně neposlouchalo.

Vedený pro něho jakousi nepochopitelnou silou se otočil a nebylo už nic co by ho v téhle chvíli zastavilo.

"Miro..nedělej...to" vzdychla Martina a ani ona nebyla schopna svou touhu jakkoli zastavit.

Boxerky ani tílko už mezi nimi neměly místo a Miro do Martiny vnikl téměř okamžitě.

 

Ditě bylo čím dál tím hůř.

Na své každodenní zvracení,které jí neskutečně vysilovalo už si  pomalu zvykala.

...Jsou to jen nervy...říkala si.

Teď jí,ale srdce bušilo jako o závod a nohy odmítaly odnést i ty dva maličké krůčky k záchodové míse.

Znovu se pokusila vstát,nešlo to .

Dita se opřela o židli a ještě jeden pokus,kterým se pokusila postavit na vlastní nohy jí  místo přiblížení k toaletě poslal přímo na tvrdou a studenou zem její tmavé a ušmudlané cely.

"Pomoc..Miro" špitla ještě a tmavo,které se jí rozprostřelo před očima jí unášelo s příšerným bolavým pocitem do pekel.

 

....Preboha,čo som to urobil...zíral Miro s dlaní položenou  na svém čele do stropu,zatímco venku už se pomalu rozednívalo a Martina vedle s rukou položenou na jeho prsou ze spánku oddychovala.

...Veď som to nemyslel vážně,keď som toto Ditke povedal..KOKOT..KRETÉN..DEBIL..lynčoval Miro sám sebe a pomalu otočil hlavu,jakoby snad doufal,že  se mu to celé jen zdálo a  Martininu hlavu vedle té své na polštáři neuvidí.

"Do riti" vzal jemně její ruku a pomalu ji sundal ze svého těla.

Martina se trochu zavrtěla a ospale pootevřela oči.

"Dobré ráno.." špitla a se smíšenými pocity sledovala Mirovu kamenou tvář,která jí nevěnovala ani jeden pohled.

"Dobré..." Mirovi se sotva pohnuly rty a s očima stále upřenýma kamsi do stopu si je olízl.

Martina  si ještě maličkou chvíli prohlížela jeho nic neříkající výraz a doufala,že snad alespoň jeden jediný pohled.........

Sklopila oči a posadila se na okraj postele k Mirovi zády.

Tílko,které Miro v noci odhodil na zem si přitiskla na prsa a zmizela v koupelně.

Cítila se špatně,ale...jasně přece nečekala,že Miro teď bude jásat...

Oblékla se a vešla zpátky do pokoje.

Miro se za celou dobu snad ani nepohnul a Martina přistoupila k posteli,ve které se jí splnil sen.

"Nikdo se to nedozví" špitla a bez dalších slov pokoj opustila.

 

 

"Tak paní Šmajdová,opatrně..." pobídla Ditu mladá  lékařka,která měla naprosto jiné a mnohem lidštější chování než ten oplzlý doktor minule.

"Posaďte se....jste sedm týdnů gravidní" oznámila  Ditě s úsměvem a Ditě se zatmělo před očima.

...Pane bože to NE... zalapala Dita po dechu a vytřeštila na mladou doktorku oči......

 

 

 

Pokračování příště.......