Počkám na tebe ?!?! 10.část

Autogramiádu už  Miro zvládl s vypětím všech svých sil a do úsměvů se musel doslova nutit.

Za tyhle lidičky,kteří se tlačili v nekonečné frontě aby získali jeho podpis,nebo se s ním mohli vyfotit,byl opravdu vděčný.

Jejich společnost a zájem mu na jednu stranu lichotily a nevšimnout si obdivných a žádostivých pohledů přítomných dívek,žen a dam prostě nebylo možné,ale na druhou stranu už toužil být sám aby mohl povolit uzdu svým citům a smutku,který už se opět co chvíli zarýval do jeho nitra.

...Konečně...konečně sál opustila i ta poslední fanynka a  Miro Martině i klukům jen mávl.

"Idem si ľahnúť" pronesl tiše a zamířil ke starým dřevěných schodům vedoucím do patra,kde byl s celou kapelou ubytovaný.

"Pfffffff..." odfrkl si a opřel se  zády o dveře svého pokoje.

Byl tak rád,že mu všichni vyšli vstříc a nechali mu ten jeden jediný jednolůžák,který tu byl.

Miro se odlepil odedveří a zamířil rovnou do malého sprchvého koutu,kde na sebe za chviličku pouštěl chladnou vodu.

Jeho nahé tělo  se plně oddávalo  kapkám rozbíjejícím se mu o kůži a Miro  jim  s rukama ve vlasech nastavil i svůj obličej.

Usnout nemohl,v posteli se převaloval a ještě dlouho po tom co na chodbě uslyšel kluky vracející se hlučně a zřejmě dost společensky unaveni z baru,koukal do stropu a jeho myšlenky byly u Dity.

..Ještě týden a konečně jí uvidí..tak moc se na ní těšil a zároveń ho popadal strach

...Byla tak jiná,když jí viděl u soudu,tak odevzdaná svému osudu,její tělo bylo jak hadrové když jí na tu maličkou chvíli objal...ona ..ona se ani nehnula..nedotkla se ho....Miro zaklonil hlavu a prsty si promnul unavené oči.

"Je to moja chyba" šeptnul si do dlaní zrovna když se pokojem rozlehlo slabé zaťukání na jeho dveře.

Miro zakroutil nechápavě hlavou  a natáhl světlé boxerky,které ležely vedle postele.

"Áno..." zeptal se tiše a naklonil ucho blíž ke dveřím

"Miro prosím tě..." ozval se tichý nicméně trochu zoufalý hlas  Martiny a Miro otočil klíčem zámku............

Dita  prudce otevřela oči zadívala se do tmy své cely.

Nevěděla co to je,ale cítila se velmi špatně,srdce jí bušilo jako na poplach a na jejím čele  se leskl pot,který si hřbetem ruky  setřela.

Na sucho polka,žízeň která svazovala její vyschlý krk i ústa skoro bolela.

Posadila se a pokusila se vstát.

...Co to je?...Nohy jí neposlouchaly a celá místnost se točila jak na centrifůze.

Její žaludek už se zase svíral a ta trocha brambor co se jí večer podařilo sníst se nekompromisně tlačla  nahoru.

Dita zavřela oči a pokusila se tu bramborovou hroudu udržet  uvnitř sebe.

Představa přemístění se k záchodové míse,byť byla jen kousek od ní pro ní byla nepředstavitelná.

"Martina?" pozvedl Miro trochu obočí a vůbec nechápal kde se teď v noci vzala u jeho dveří.

"Promiń...já...nemám kde spát" pokrčila rameny a přemýšlela jestli to co teď dělá je opravdu to jediné možné řešení.

"Akoo..?" zeptal se znova Miro trochu ustoupil ode dveří.

"No...jsou na kaši...a než jsem stihla dojít zamkli se a já nemůžu na tu přistýlku" snažila  se Martina Mirovi vysvětlit situaci a nebýt hluboká noc asi by si všiml jejích červených tváří.

Přesto,že se jí moc líbil a často si představovala jejich společné chvíle.Teď jí bylo stydno.

Miro před ní  stál jen v boxerkách a Martina se snažila nevnímat jeho nahé tělo.

"Kokoti.." ulevil si Miro a  nechal Martinu vstoupit do pokoje................................

Pokračování příště................