Na tenkém ledě 39.část

"Dobrý večer" špitla Miluška a trochu se zarazila když viděla,že u Mirova lůžka stále sedí ta žena,kterou lékař přvedl před více než 5-ti hodinami.

"Dobrý deň" odpověděla jí Mirova máma a prohlídla si Milušku od hlavy k patě.

"Já...omlouvám se...přijdu potom.." špitala dál Miluška a její oči s něhou zabloudily na spícího Mira.

Tak ráda by si teď k němu sedla chytla ho za ruku a doufala,že otevře oči.

Miluška si nejistě olízla rty a její oči znovu pohledem pohladily Mirův obličej.

"Miluško co vy tu zas,máte po službě,šup hybaj domů" ozvalo se ode dvěří a Miluška jen smutně sklopila oči.

"Nashledanou" špitla a zmizela za dveřmi.

"Dovi" odpověděla Mirovo máma a s otázkou v očích se podívala na lékaře.

 

"Nie neodchádzaj" zaprosil tiše Miro a podíval se na ďábla,který mu nevěnoval jediný pohled,

"Přečo si ju zasa odohnal?" zeptal se znova tiše a v jeho hlase znělo zklamání.

Ďábel,ale jako by ho vůbec nevnímal,svou pozornost věnoval jen osobě která seděla u Mirova lůžka a jejíž tvář se stále skrývala za hustou mlhou.

"To je naše Miluška,často u něho sedává......" prohodil lékař pár vět na Miluščinu adresu aby Mirovo mámě objasnil její častou přítomnost u lůžka jejího syna.

"Miluška??? Aká Miluška???" divil se Miro a  pokoušel se ďábla na sebe upozornit.Ten ale dál vykládal  té osobě cosi o Miluščině dobrotě.

"Klameš,zasa klameš,toto je moja Nikolka,moj anjel,má ma rada" zvedl Miro hlas,ale ďábel ho stále ignoroval.

Miro sebou škubnul a znova se marně pokusil uvolnit  z pevných řetězů.

Cítil při tom zvláštní neklid a ačkoli pod kotlem šlehaly plameny najednou jako by se celý třásl.

...Čo to je...vylekal se Miro a upřel oči na ďábla,který se na něho konečně otočil a chytil ho bolestivě za ruku.

"Pane bože" vyjekla osoba vedle Mirova lůžka a Miro i přes to jaká mu byla najednou obrovská zima znova na okamžik ucítil to teplo jaké z jejího hlasu k němu přicházelo.

"Absťák,bude hůř,potřebuje drogu" zašklebil se ďábel  a Miro citil jak mu na čele vyskakují kapičky potu.

 

Miluška neodešla.čekala na sesterně až lékař z Mirorva pokoje odejde a doufala,že se jeho matka,alespoň na maličkou chvíli  vzdálí..,na záchod,pro kafe...kamkoli,aby ona mohla vejít a  pohladit ho po ruce.

Všichni jí to říkali a i ona sama věděla,že by se na Mira neměla tak upínat,ale nemohla si pomoct.

Líbil se jí a moc si přála aby se z toho dostal,taky věděla,že tihle lidé potřebují velkou podporu svého okolí aby v sobě našli vůli a vůbec chut chtít začít znova a bez toho svinstva co do sebe cpou.A ona doufala,že Miro to dokáže.

 

"Drogu???" projelo Mirovo myslí jako ostrá břitva a v zápětí se jeho tělo znova nekontrolovatelně zatřáslo.

Bolest kterou ucítil v krku byla nesnesitelná  a dávila ho.Otevřel oči a strnule zíral do tváře lékře,který se mu snažil uvolnit dýchací cesty od přívodu kyslíku.

Miro chroptěl a házel sebou jako tak silně až se jeho matce  děsem rošířily oči.

"No tak klid,nehýbejte se" zvedl lékař na Mira hlas a opatrně mu vytáhl z úst trubici.

Miro se rozkašlal tak hlasitě až sebou Miluška na sesterně trhla a aniž by  přemýšlela na svým jednáním rozeběhla se přímo na JIP-ku.

"Dýchejte" rozkázal lékař a Miro měla chvíli pocit,že zase slyší ďábla.

Držel víčka pevně zavřená,bál se otevřít oči a snažil se popadnout dech.

"Dýchaj,synček" zavzlykala Mirovo máma a pevně svého syna chytla za ruku.

Miro okamžitě otevřel oči a s údivem zíral do tváře své mámy.Jeho ústa byla ve snaze pobrat co nejvíce kyslíku do široka otevřená a kolem stále  hezkých očíá se rýsovaly tmavé hluboké kruhy.

"M...m..ma...m..a"  snažil se vyslovit i přes dávivý kašel,který ho stále zužoval a ani jeho hlasivky nepodávaly takový výkon jaký by chtěl.

Miro se znova hlasitě rozkašal a jeho plíce už začínaly přjímat kyslík,který se pokoušel do nich vpravit svýn vlastním dýcháním,které šlo zatím dost obtížně.

"Prosím,snaž se"  ucítil Miro jemný dotyk na své druhé ruce a s očima stále upřenýma na svojí matku mu i přes třesoucí se tělo,projel srdíčkem krásný pocit.

"N..n..iko...l..k..a" zasýpal a otočil hlavu směrem k Milušce,která se nad ním s očima plnýma slz skláněla z druhé strany.......................

 

 

Pokračování příště.......