Na tenkém ledě 38.část

Mirovo matka  udýchaně vyběhla schody a rozhlídla se po nemocniční chodbě.

"Kde je" vyhrkla na Janku,která jí s obavou v očích sledovala a žaludek se jí svíral jako snad ještě nikdy před tím.

...Jak se má teď jeho mámě podívat do očí....vtáhla spodní ret a bolestivě ho skousla.

"Tam" špitla a maličko kývla hlavou směrem k JIP-ce

Mirovo máma neváhala a okamžitě se vrhla ke dveřím na které Janka ukázala.

"Počkejte" polkla Janka a pokusila se jí zachytit za ruku.

"Tam nemůžete,to je JIP-ka"  znova se zkousla ret a podívala se Mirovo mámě do ustaraného obličeje.

"Čo.." zarazila se a teprve teď si  cedulku na dveřích přečetla.

"Je tam...moj syn"  špitla a s bolestí v tváři mávla rukou směrem k pokoji.

"Čo je s ním?" zvedla oči směrem k Jance a její obočí se trochu zkrabatilo.

"No...on,pan doktor...máte za ním přijít" koktala Janka  a ukázala na jiné dveře s viztkou Mirova ošetřujíícího lékaře.

Mirovo máma otočila hlavu a bez zaváhání na dveře zaklepala....

 

Janka dál postávala na nemocnišní chodbě a uvažovala jestli nemá odejít,utéct,zmizet aby až Mirovo máma vyjde od lékaře tady prostě nebyla.

Když jí telefonovala,nic jí neřekla.Jen to,že Miro je nemocný,dost nemocný a měla by přijet.Jenže teď trne hrůzou a bojí se její reakce,byla přece s Mirem tak často  nic nepoznala a když jo stejně mu nedokázala pomoct,chtěla..přece chtěla..ale odháněl jí..neměla se nechat.

Janka těžce dosedla na lavici a se sklopenou hlavou sepjala ruce mezi koleny.

Když uslyšela cvaknout kliku s obavou a pomaloučku zvedla hlavu.

Lékař,který vycházel jako první podržel dveře.Mirovo máma vyšlla  hned za ním a její skloněná hlava s obličejem v dlaních hovořila za vše.

Janka se postavila na nohy,ale lékař jí jedním pohybem ruky zastavil a zakroutil záporně hlavou.

"Opravdu tam chcete?" sklonil se k Mirovo matce a položil jí dlaň na pokrčený loket.

Mirovo matka zvedla uplakané oči ze svých dlaní a kývla hlavou.Zavadila tak pohledem,který  nebyl zrovna přátelský o Janku a hned svůj zrak odvrátila.

Lékař stále přidržoval její loket a pomalu jí vedl ke dveřím JIP-ky,před kterými ji na okamžik nechal stát a přes pootevřené dveře požádal službu konající sestru o čistý bílý plášť.Ten pak pomohl uplakané Yvoně obléci a otevřel před ní dveře do pokoje ve kterém ležel napojený na přístroje,její jediný syn.

"Preboha.." zakryla si  Mirovo maminka ústa dlaní a očima plnýma zděšení sledovala mladou sestřičku,na kterou lékař neznatelně kývl,jak pouští Mirovu ruku a zvedá se z jeho lůžka,na kterém seděla a cosi u povídala.

Miluška se smutně usmála,kývla na pozdrav a odešla z pokoje ven.

"Posaďte se" přitáhl lékař k Miovo posteli židli a pokynul na jeho matku aby se posadila,viděl jak moc trpí a duchu jí upřímně litoval.Co může být horšího než to,když máma vidí své dítě takhle bezmocné a na pokraji smrti.

Yvona  se sesunula na židli a smutně se  svému synovi podívala do bledé tváře.

"Ty hlupák" hlesla a vzala do dlaně jeho ledovou ruku.

 

Miro sebou cuknul a do široka otevřel oči.

"Kam ideš? Prečo ma zasa opúšťaš?" zasýpal a smutně se díval za odcházejíícím andělem.

Doteď si užíval teplo a něhu jeho dotyků.Anděl mu vyprávěl o kráse života a jemu bylo tak hezky a ted si jde zas pryč,nechává ho tu na pospas ďáblovi.

"Chcem ísť s tebou" prosil Miro a pokoušel se jako už asi po miliontý uvolnit z řetězů,kterými si ho ďábel jisil,aby mu neutekl.

Ďábel,ale kývl hlavou až mu z očí vyšllehly plameny a anděl  ustrašeně utekl.

"Sedni si" přikázal ďábel a ukázal na židli u Mirovo postele.

Miro  se snažil rozeznat postavu,které ďábel přikazuje,ale její tvář byla v mlze a on marně mžoural očima aby se mu obraz rozjasnil.

"Kto si" zeptal se tiše a se strachem v hlase.

"Ty hlupák"  uslyšel známý hlas,ale komu jen patří??? Nemohl si vzpomenout.

"Kto si? Ty plačeš?" zeptal se znova Miro a i přes rozmazané obrysy a mlhu měl pocit,že tvář.která na něho upíná své oči je zkroucená pláčem.

Cítil,ale její teplý dotyk na své ruce,tak jiný než na jaký byl zvyklý od anděla a přesto tak krásný a hřejivý,že na okamžik zapoměl,že je v pekle a kolem jeho zuboženého těla šlehají plameny a on nemá šanci na útěk.................

 

 

 

Pokračování příště...............