Na tenkém ledě 37.část

"Miluško ven" zavelel doktor a přísně se na ní podíval.

"Ne" zakroutila Miluška  trucovitě hlavou a víc Mirovi stiskla ruku.

"Dokážeš to..dejchej..." špitala a hlas se jí nervózně zadrhával.Do široka rozevřenýma očima sledovala jak se Miro zoufale lapá po dechu a přestože by měla být jako zdravotnice naprosto profesionální,připomínala spíš ustrašenou holčičku,která se bojí o milovanou bytost.

"Řekl jsem ven" zvedl lékař výstražně hlas  a na zlomek sekundy propálil Milušku pohledem.

Miluška se lekla,nečekala,že by se na ní lékař až tak obořil,pochoipila,ale že by měla poslechnout a nepřekážet mu v jeho práci a záchraně Mirova života.

Pustila Mirovu ruku a se slzami v očích vyběhla na nemocniční chodbu.

 

"Dejchej" prosil ho anděl a Miro cítil jak mu pevně svírá ruku a snaží se ho zvednout z rozpáleného dna kotle jehož plameny olizovaly ze všech stran.

"Ne..mooo..žem..." sýpal Miro a hrdlo měl stále sevřené.

"Dokážeš to" pobízel ho anděl s tváří Nikol a dál tiskl jeho ruku.

Miro lapal po dechu a za pomoci anděla se pokoušel z rozpáleného dna zvednout.

"VEN"  projelo Mirovi ušima a přímo do jeho obličeje se znovu šklebil ďábel,který chrlil síru na ustrašeného anděla.

"Nie,nie,nieee"  snažil se Miro křičet ze všech sil a zoufale si přál aby  ho anděl neopuštěl. Ten,ale jeho ruku pustil a s pláčem  kamsi zmizel.

"DEJCHEJ" přikázal mu ďábel a zaryl ostrý dráp přímo do Mirových úst a blestivě s ním v jeho krku zakroutil.

Miro bolestí vytřeštil oči,ale do jeho plic začal znova přicházet kyslík a on se mohl volně nadechnout.

Už neměl sílu,anděl ho opustil a on oči znova zavřel a rezignovaně se oddal tomu co ještě přijde.

 

"Slyšíte mě?" poplácal doktor MIra po tváři když si všiml,že na malou chvíli otevřel oči.Doufal,že přece jen nabyde vědomí.Miro,ale nereagoval a lékař ještě pozvedl jeho zavřená víčka aby zkontroloval reakci Mirovo očí.

"No,kontrolujte mu ten tlak a já jsem na lékařáku" pronesl směrem k službu konající sestře a odhodil rukavice,které si stáhl z rukou.

Očima ještě přejel údaje bikající na pár přístrojích u Mirova lůžka a pomalým krokem vyšel z JIP-ky  na chodbu.

 

Miluška seděla na tvrdé lavici a nepřítomně sledovala běžný denní ruch na nemocničním oddělení ani si nevšimla Janky,který vystoupila z výtahu a zamířila přímo k ní.

"Dobrý den" pozdravila Janka a chvíli váhala,jestli je tohle ta sestřička,která jí minule nechala alespoň na chviličku nakouknout do pokoje kde Miro ležel.

"Dobrý" odpověděla potichu Miluška a na rozdíl od Janky jí hned poznala.

V té chvíli se otevřely dveře JIP-ky ze kterých vyšel lékař a Miluška na něho upřela oči plné otázek.

"Vás rád vidím" věnoval lékař pozornost,ale výhradně Jance a pozvedl autoritativně ukazováček pravé ruky.

"Stav pana Šmajdy se nelepší,naopak.Kontakt na njeo příbuzné máte?" zeptal se bez vytáček.Janka na  něho  vytřeštila oči a s Miluškou se zatočil svět.Zakryla si dlaněmi obličej a aniž by čekala na nějaké další lékařova slova zmizela nejbližších dveřích,které tam byly.

Janka se za ní udiveně otočila a absolutně nechápala její chování.

"To je naše Miluška,celé hodiny ho dokáže držet za ruku" odbočil lékař,ale hned opět nasadil profesionální tón.

"Takže,máte ten kontakt?" zeptal se znova  a Janka jen těžce kývla.

"Zavolám tam" vypravila  ze sebě těžce a sklopila hlavu.

Představa toho co bude muset říct Mirovo mámě jí přímo děsila.

"Dobře,co nejdříve,ať mě vyhledají" řekl lékař a Janka sledovala jak pomalu odchází nemocniční chodbou.

 

"Nechaj ma bež preč" snažil se Miro protestovat,ale nedokázal nic než sledovat jak se ten skřet co ďáblovi pomáhá blíží,aby mu zase způsobil tu šílenou bolest,před kterou on nemá šanci někam utéct.

Miro napnul všechny svaly a čekal až mu ostrý dráp opět někde projede tělem.

Ucítil,ale jen letné pohlazení po předloktí a v tu chvíli věděl,že anděl se vrátil a že ho tam jistojistě nenechá na pospas bolesti a strachu.

"Si v pohodě?" zeptal se skřet a vycenil zuby na anděla stojícího u Mirova lůžka.

"Ne" špitl anděl a Miro měl pocit jako by plakal.

"Di domu" posílal skřet anděla pryč a Mirovi se sevřel žaludek.

"Nie,nie ostaň tu" prosil a pokusil se k němu vztáhnout ruku.

"Ne budu tady" špitl anděl znova Mirovi pohladil ruku.

"Kašli na něj,on o tobě stejně neví" pokoušel se skřet anděla přesvědčit aby odešel a Miro se strachem sledoval jejich rozhovor.

"To nevadí" špitl anděl a Miro jakoby znovu uslyšel v jeho slovech vzlyk.

"Kdyby nefetoval,nemusel by teď koukat smrti do očí" útočil dál skřet a anděl už neskrýval slzy ani pláč.

"Zvládne,..to..pomůžu mu" vzlykal anděl a po třetí Mirovi pohladil ruku.

"Pomůžeš a on tě pak odkopne,to ty potřebuješ pomoct,počkej dám ti něco na uklidnění" zvyšoval skřet hlas a Miro dál vnímal andělovo něžné doteky.

"Na spolkni to,bude ti fajn" natáhl rarach k andělovi ruku plnou pilulek.

"Nie neber si toooo,nie" pokoušel se Miro křičet,ale nikdo ho neslyšel.

 

 

 

Pokračování příště.......