Na tenkém ledě 35.část

Nikol nebyla vůbec schopná srovnat si své pocity a alespoň maličko naslouchat svému srdci,které jí stále a pořád připomínalo jak velké místo v něm Miro má.

Rozum a vše co jí bylo od mala  vštěpováno jí prostě bránilo,odpustit a milovat bez výhrad.

Miro pro ní byl stále ten feťák co jí lhal a riskoval jak svůj,tak jistojistě i její život svou neupřímností a  závislostí  do které si spadl sám a tudíž si neváží vlastního života.

...Jak by mu mohla dál věřit? Jak by se mohla své matce,která svého bratra viděla díky drogám umírat,podívat do očí? NE to nejde.....

Nikol se trápila,ale otevřít  své lásce "dveře" a dát jí i Mirovi šanci,prostě nedokázala.

Otočila se na posteli a zabořila obličej do polštáře tak silně,aby vzlyky,které jí vycházely z hrdla utlumila co možná nejvíce.

 

Přestože byla k smrti vyčerpaná spala Janka dost neklidně.Nervy,které jí situace okolo MIra připravila,jí prostě nedovolovaly zalehnout a spát celou noc,tak jako tomu bylo dřív.Znova se zadívala na budík a ručičky jakovy stály na místě a čas nijak neutíkal. 

...Hned ráno zajedu do nemocnice a taky musím zrušit ty nejbližší akce...sakra tohle už jsem měla udělat,je přece už pár dní jasné,že Miro hned tak vystupovat nebude...říkala si a přestože byla ještě tmavá noc sedla ke svému PC a projížděla nasmlouvané koncerty.

Přes svůj FB také zjistila,že Nikol zprávu od ní už dávno otevřela,ale odpověď tu žádnou neměla.

...No jak taky,přece by mi pípl mobil.... říkala si a zakroutila nechápavě hlavou.

...Vypadalo to,že se ti dva mají rádi....přemýšlela dál a uvažovala jestli by Nikol přeci jen neměla napsat ještě jednu zprávu.

Nakonec se,ale přece jen zabrala do třídění akcí o kterých si byla jista že se zrušení nevyhnou a po nějaké době jí víčka začla sama únavou padat.

Janka se zvedla a s povzdychem natáhla napříč přes svou velkou postel.

 

"Milúúú,měla bys jít na sesternu" ucítila Miluška letmý dotyk na rameni a zvedla hlavu.

"Sedíš tu skoro celou noc" usmála se  Miluščina kolegyně z JIP-ky a pohodila  hlavou směrem k Mirovi.

"Snad ses nezamilovala? On tě stejně nevnímá" dodala tiše  a  zkontrolovala Mirovu kapačku.

"Já vím,že nevnímá" nechala  Miluška její otázku bez odpovědi a přejela Mirovo předloktí bříšky svých prstů.

"Já zas přijdu,jo?" podívala se do Mirovo bledé tváře,jakoby snad od jeho nehybného obličeje očekávala  nějaké svolení a usmála se na svojí kolegyni,která jí shovívavě sledovala.

Měla Milušku ráda,když sem před půl rokem nastupovala jako čerstvá absolventka,tušila že tahle holka se svým povoláním neminula.

Ale teď má pocit,že se děje něco víc...říkala si a dál sledovala jak Miluška Mirovi něžně upravuje deku,kterou byl přikrytý.

"Milůůůů,nupínej se na něj,víš jak to u těhle lidí chodí"   řekla tiše sestra a dál sledovala jak Miluška uhlazuje jeho deku.

"On je jiný.." špitla Miluška a aniž by se na svojí kolegyni podívala odešla ze dveří pokoje rovnou na své pracoviště aby připravila vše potřebné k ranní vizitě.

 

Janka zaparkovala před nemocnicí a zapálila si cigaretu.Byla nervózní a doufala,že se takhle alespoň trochu uklidní.Kýžená úleva,ale nepřicházela a tak téměř půlka jejího životabudiče končila zlomená v palubním popelníku.

"Doprčic" zaklela a se sevřeným žaludkem se vydala směrem k pavilonu,kde ležel Miro stále ještě připoutaný pevnými pásy na posteli a své okolí moc nevnímal.Jeho popletená mysl,ale stále pracovala a Mirovi sny se stále dokola točily kolem ďábla,který má jen jediný cíl-zaživa ho uvařit v kotli do kterého ho přivázal řetězy,aby mu neutekl.Jen na maličkou chvíli měl pocit,že mu na pomoc přšel anděl s Nikolčinou tváří,jen se ale dotkl jeho ruky a zase zmizel.

Miro chtěl tak moc křičet a volat o pomoc,vzpínal se,ale nedokázal se ani pohnout,natož ze sebe vydat jediný hlásek,ďábel mu totiž přelepil pusu,dovolil mu jen dýchat a to jen proto aby ho ještě víc trápil a Miro mohl jen bolestivě vnímat plamený,které mu šlehaly kolem jeho nahého těla.Miro se třásl strachy,ale nikdo to neviděl,ďábel to zařídil,všichni si myslí že spí,ale on se vaří a peče za živa,nemůže křičet,nemůže se hýbat nemůže nic,jen čekat na pomalou a bolestivou smrt..................

 

 

Pokračování příště............................