Na tenkém ledě 32.část

"Běžte ven" zavelel doktor na Janku,která zkameněle zírala na Mirovo nehybné tělo a sledovala jak lékař bere jeho  bezvládnou ruku a zkouší puls.

"Rozuměla jste mi..? zvedl hlas o trochu  víc a odhrnul Mirovi deku z prsou aby si na  nahém a vyzáblém hrudníku mohl poslecnout jeho srdce,které opět neuneslo nápor Mirových představ   a abstinenčních příznaků.

Janka sepjala ruce u svých úst a  pomaloučku se otočila ke dveřím do kterých právě vběhla sestra s jakýmsi stolkem na kolečkách,který už sám o sobě v Jance vyvolával pocit naprosté beznaděje.

Nikol seděla ve své lavici a snažila se vnímat,profesora,který právě vysvětloval novou látku z biologie.Stále pořád dokola si zakazovala myslet na Mira,který jí v jejích očích neodpustitelně zklamal.Stejně tak,ale nebyl jediný den kdy by se jejímu srdci nezastesklo po jeho přítomnosti,nežných dotecích a polibcích,které jen při pouhé vzpomínce na ně v Nikol probouzely vlnu vzrušení.

"Tak o čem jsme si teď povídali Tyšelová" plácl učitel před Nikol dlaní do lavice až leknutím nadskočila.

"Biologie..?" pípla Nikol a neměla naprosto ponětí která bije ani co profesor vlastně v hodině vysvětloval.

"NO,tak máme hodinu biologie,takže těžko probíráme rovnice" pronesl uštěpačně  a skoro celá třída se dala do smíchu.

Nikol stála ve své lavici se sklopenou hlavou a nejraději by teď vzala nohy na ramena a ze třídy jednoduše utekla.

Naštěstí se školou rozlehl zvonek,který oznamoval konec vyučování a Nikol si stále se sklopenou hlavou skousla spodní ret a doufala,že  už jí učitel nechá na pokoji.

"Doučit" plácl znova nečekaně do lavice a sklonil se k Nikol trochu blíž.

"Příště si vás vyzkouším" procedil jízlivě mezi zuby a  otočil se k Nikol zády.

Janka se otočila za zvukem dveří a vyděšeně pozorovala hlouček nemocničního personálu,který doprovázel sanitáře tlačící Mirovo lůžko ven z pokoje.

"Co mu je?" přiskočila Janka a zoufale sledovala Mirův naprosto bílý a nehybný obličej.

"Pan dokror vám poví" zvedla k ní oči sestra,která před tím vezla onen stoleček.

"Kam ho vezete?"  vydechla Janka  na lékaře,který z pokoje vycházel jako poslední.

"Převezeme ho teď na Jipku" řekl lékař naprosto neosobně a dál pokračoval v chůzi bez jediného pohledu,který by Jance věnoval.

"Pane doktore.." vyhrkla nešťastně Janka a zvedla za lékařem nervozitou se klepající ruku.

"Později.." odsekl lékař a Janka dál už jen mohla sledovat jeho záda.

Nikol se došourala domů a otrávěne hodila tašku za dveře.

"Nebudu na něj myslet,je mi fuk" zabrblala a svalila se na postel s pocitem ublížení.

..Myslí na MIra..pořád na něj myslí a nedává ve škole pozor a pak z toho má jen potíže.Miro,Miro,Miro nechce na něj myslet,ublížil jí,je to feťák,lhal jí,že je nemocnej a teď.. teď jí ani nenapíše nic,kašle na ní...mísily se v Nikol pocity a myšlenky se střídaly rychlostí blesku, cítila jak se jí hrnou slzy do očí a popotáhla jak malé trucovité děcko.

"Kašlu na něj" zabrblala znova ublíženě a otevřela svůj notebook v naději nějakého dreagování,stejně se,ale automaticky přihlásila na facebook a srdce se jí sevřelo.

...ZPRÁVA... projel Nikol celým tělěm rozžhavený blesk a myší najela na modrou obálku s červenou jedničkou a chviličku váhala než rozklikla.

"MÁŠ HO RÁDA?" Nikol zírala na na pár slůvek s podpisem Janka a nedokázala potlačit zklamání,které jí teď celičkou prostoupilo........

Pokračování příště...........

MOC PROSÍM O KOMENTÍKY,RÁDA BYCH VĚDĚLA JAK NA VÁS POVÍDKA PŮSOBÍ I PŘES TOHLE OŠIDNÝ TÉMA  DĚKUJI AUTORKA.