Na tenkém ledě 31.část

"To nemyslíte vážně?" pozvedla Janka udiveně obočí a starší sestra se jen ušklíbla.

"No co? Je váš né?" odsekla,otočila se k Jance zády a víc jí nevěnovala nejmenší pozornost.

Janka chvíli sledovala sestřiny záda a pak se s pocitem naprosté bezmoci vydala zpátky za Mirem do pokoje.

.....Jak ho má asi přebalit? Propadne se hanbou.A co on? Jak to vezme? Ano viděla ho už nahého,tehdy když ho našla u něho doma v delíriu,ale to ho oblékla,aby až přijede doktor....Jenže přebalit ho?,,,...

"Kam s tím jdete?" vytrhl jí z přemýšlení rázný hlas.

"Je počůranej" špitla Janka stydlivě a sklopila oči před vysokou brunetou s cedulkou  "vrchní sestra" na klopě uniformy.

"Já to udělám"  vytrhla sestra  Jance plenu z ruky a zmizela v pokoji,kde ležel Miro.

Janka jen zírala,jak byla sestra před svou nadřízenou pohotová.

"No..."usmála se vrchní a bez dalších slov  se  Jance vzdalovala po nemocniční chodbě.

 

"Nechaj ma,odíď"  vzpouzel se Miro bezmocně na posteli a třeštil oči plné strachu na  sestru,ktrerá mu bez jakéhokoli ohledu rvala  čistou plenu mezi připoutané nohy.

"Necukej se ty vyfetlo" nebrala si sestra žádné servítky aniž by si všimla Janky,která mezi tím vešla do pokoje.

"Nechte toho,já to dodělám"  nevydržela Janka pohled na ustrašeného Mira a doslova svým tělem sestru odstrčila.

"Mama.." hlesl Miro sotva jí spatřil a úleva v jeho hlase se nedala přeslechnout.

"Pfe" zakroutila sestra opovržlivě hlavou a práskla za sebou dveřmi.

"Neboj se,už je pryč" usmála se Janka a s pocitem studu skoukla  nepřipevněnou plenu na Mirovo těle.

"Nechcem to" pípl Miro a znova se na posteli vzepřel,tak jak mu to pásy dovolovaly.

Janka jen vzdychla a dotáhla suchý zip na jeho boku z kterého nemilosrdně trčely pánevní kosti.

Janka automaticky stočila oči na kapačku s umělou výživou a pohladila Mira po ruce z které mu ze žíly trčela jehla.

"Mama..? Nieje tu však..." olízl si Miro rozpraskané rty a podíval se do rohu pokoje.

Cítil ve svých žilách vzůstající touhu po svém zázraku a kdyby nebyl tak pevně připoutaný nejspíš by se celý třásl.

Janka si všimla jeho podivně zkoucených prstů na rukou a věděla že znova začíná to co tak nerada uvidí a to co jí rve srdce.Přesto,ale nebyla jiná cesta než to  prostě přečkat a pokusit se  Mirovi ulevit alespon svojí přítomností.

"Není,zlato odešel,neboj se" řekla tiše a sledovala Mirovo rychle mrkající víčka.Nevěděla sice přesně čeho se tak bojí,ale došlo jí že on vidí to co ona né.

Už minule jí na tuhle možnost lékař připravil.

"Mamka..." polkl Miro a těžce vydechl.

"Kde mám bundu?" zeptal se tichounce jako by se bál,že ho ďábel přece jen uslyší.A nespouštěl z Janky své toužebné oči.

"Já nevím" odpověděla a srdce se jí ještě víc sevřelo,bylo jí jasné kam Miro svou otázkou míří,ale snažila se co nejvíce oddálit okamžik kdy mu bude muset říct,že dávka prostě nebude a že  to bude muset vydržet bez ní.

"Musí tu byť...ma..maaa,prosím..po..z ri...sa" začínal mít Miro potíže s řečí a čím dál rychleji si jazykem přejížděl své bolavé rty.

"Nic tu není,Miro asi se ztratila" nevěděla Janka  co říct a očima kontrolovala Mirův čím dál tím víc nepřirozeně vypadající obličej.

"Mama...nájdi ju...zomrireeeeeeem"  Mirovo tělo se vzepřelo a jeho strach,že nepřijde kýžená úleva nabíral na obrátkách.Pevně tiskl víčka a Janka s bolestí sledovala jak marná je jeho snaha vymanit ruce i nohy  ze sevření.

"Čo tu robíš...? vyhrkl  najednou Miro a upřeně jí zíral do obličeje.

"Čo si urobila s mojou mamou...?"  zvyšoval Miro hlas a Janka raději mlčela,neměla ponětí co se v jeho hlavě ted hnulo a za co jí ted má.

"Janka hovor.." cedil Miro mezi zuby a jeho tón nebyl zrovna přívětivý.

Jediné co jí svým způsobem těšilo,bylo to,že jí poznal.

"Mamáááá" zakvílel znova Miro a z jeho nenávistného pohledu Jance doslova zamrazilo.

Miro nepřirozeně dýchal nosem a špulil pusu tak pevně až mu z prasklinky opět začínal vytékat malý pramínek krve.

"Není tu " špitla Janka a pokusila se mu navlhčenou gázou otřít stékající krev.

Miro prudce uhnul hlavou a jeho výraz v obličeji doslova zkameněl strachy.

Nad jeho postelí se znova skláněj ďábel a výstražně mu hrozil ukazováčkem.

"Nie..bež preč"  lapal Miro po dechu a každé nadechnutí mu evidentně dělalo obrovké problémy.

Ďábel byl,ale neúprosný a  zvedl před Mirem i druhou tlapu s dlouhými zahnutými drápy na kterých visel malý sáček ve kterém Miro zřetelně viděl své milované zázraky.

"Daj...." hlesl z posledních sil a chtivý pohled vystřídal ten plný strachu.

Ďábel se ale jen usmíval a dál před ním sáčkem jen pohupoval.

"Daj mi toooo" zaprosil Miro a pokusil se ze všech sil vymanit svou ruku,aby si pro sáček mohl sáhnout.

Janka sledovala jak se mu pás tvrdě a bolestivě zařezává do tuky a mohla jen v duchu odhadovat co se asi v jeho mysli a představách teď odehrává.

Miro se stále snažil nějak pohnout aby se k sáčku dostal a svůj pohled upínal jen jedním směrem.

Ďábel pomaloučku  sáček otevřel a Miro si nedočkavě znova olízl své rty.

"Daj.." zaprosil znova,pootevřel ústa,přivřel oči a s blaženým výrazem ve tváři čekal až mu ďábel sám vsuně drogu do úst.

Už už cítil ďáblovu tlapu se zázrakem u svých úst a nemohl se dočkat toho nepopsatelného pocitu až tu kulatou věcičku ucítí na jazyku.

Miro čekal a maličko pooteřel oči.

Ďábel,ale jakoby si to najednou rozmyslel a veškeré Mirovo zázraky,které měl v drápech si rázem nasypal do své ohnivé tlamy.

"Nieeeeeeeee..." zařval děsivým tónem Miro  a z prudkého vzepření se jeho tělo bezvládně sesunulo zpátky na postel.

"Pane bože.." vydechla Janka a  dlouze stiskla zvonek u Mirova lůžka...................

 

 

 

Pokračování příště..........